O zimních prostitutkách na E55
V sobotu 6.února, v 11.00, po všech možných peripetiích, konečně vyrážíme alespoň na krátký dvojdenní vandr. Z Třeboně se vydáváme ve třech, ke mně a Petrovi se narychlo přidává Vojta. Herma, pozor změna, znovu odpadá. V Budějcích zapíchneme auto a šup na vlakáč. Jeden Pilsner Urqell do vlaku a čekáme na Honzu a Birkopfa. U Aleše se jedná o akci světových premiér - prvně s námi, prvně na Loužku, prvně na Pořešíně…..
Přejíždíme do Bujanova a tam konečně vypadneme do krásného slunečného zimního dne. Opouštíme nádraží, Žany se již zpotil a Petr zanedlouho svléká první jégry a jeden ze svetrů. Je nádherně a my jsme ztratili značku. Ovšem Žany opět exceluje - podle jeho mapy 1:5 se snadno nalézáme a již u prostitutky na E55 se napojujeme na značenou trasu. Petr neustále plynaří. Po zkratce přes pole (Žany je ostražitý a šetří každý náš krok) jsme během chvilky na Loužku. Maličko pokouříme, pokecáme, Petr se po…. a můžeme zas jít.
Stezka vede podél řeky, jdeme v pohodičce, je tu krásně. Těch několik málo kilometrů nám rychle uběhne a před pátou jsme v Kaplici. Nacházíme příjemnou a útulnou hospodu a provětráme důkladně mimořádně bohatý jídelní lístek. Odchod stanovujeme na sedmou, Honza zprvu trochu protestuje a nachází podporu u Aleše, který k mému překvapení jeví sympatie spíše k řízkovství než horáctví (to zklamání). Žanymu však není nejlépe, sní jen tři večeře a v 19.00 vskutku stojíme před hospodou. To je disciplína Soukupáku, co.
I přes snahu dvojice Žany - Aleš jít po silnici vítězí varianta okolo řeky. Za hvězdné noci a svitu 2 baterek jdeme po stezce. Pozorujeme hvězdy, počítáme Plejády a navozujeme sci-fi a mystická témata, kterými se vydržíme bavit po celý večer. Okolo půl deváté dorážíme na pastuchu, kde nás očekávají hořící a kamna a idyla. Večer strávíme při řeči, kávě, čaji a doutnících u krbu. Ani na karty nedošlo. S ránem snadno sbalíme svých pět švestek a nastupujeme znovu na stezku okolo řeky.
Petr obdivuje minielektrárny a Honza počítá převýšení na směšném vršíčku na řekou. Vojta užívá nechtěných lyžařských vložek na farmařkách zpestřených houpáním na puchýřích. Kol poledna v pohodě dosahujeme Velešína a hledáme hospodu. Leč, k nevíře, děs a hrůza, Honza propadá panice, nikde není otevřeno a nikde se nevaří. Zachraňujeme se sušenkami a pivem z koloniálu. Těsně před nádražím zjišťuju, že jsem o hodinu spletl odjezd vlaku a tak ještě nalézáme útočiště Na koňské dráze.