17.9. - 19.9.
Tony, Messner, Prznitel, Doktor, Befko, Herma, Vojta, Jana, Dan a Lagerkomandant

Jak jsem to viděl já, Lunečník

Bylo, nebylo, za devatero malými horami a devatero řekami leží hory veliké, nazývané Šumava. A právě tam se odvážně vypravil můj pán,byv pro tuto strastiplnou pouť přesvědčen jakýmsi lagerkomandantem, a mne vzal s sebou. Koho, říkáte si? Inu, já jsem známý Slunečník, věrný sluha a průvodce svého pána. Jelo nás věru mnoho. Lagerkomandant a jeho tlupa z Třeboně (už ta jména: Z ločinecká palice, Herma, Doktor, Befko, Vojta, Jana - hned jsem věděl, že jsou divní) se s námi z města (Můj pán - jak ošklivě mu začali říkat Vám povím později, Messner a Dan) sešli na nádraží. A hned začali nakupovat alkoholické nápoje. Už na perónu se projevili - pořád se smáli, pošťuchovali a Doktor se divně kroutil, předvádějíc prý jakýsi Tanec s vlky.

Konečně jsme vyjeli - ani do správného vagónu si sednout neuměli a tak jsme záhy přestupovali. Zločinec pořád chtěl z vlaku kouřit a Herma nám četla dementní příběhy z Tiny. O půl desáté jsme konečně dorazili do Nové Pece (však už mne to na batohu pranic nebavilo) a pán s ostatními si šel dát jedno pivo a kafe. Překvapilo mne, že opravdu jen jedno. Pak už jsme šli do lesa.

Pán si postavil krásný příbytek z roury igelitu a mne si roztáhl nad hlavou, a bych jej chránil. Ostatní se mu smáli, vykřikovali něco o skleníku a paprikách a ani já jsem nezískal vážnosti. Ani jiní však neušli posměchu - Dan ,který se přikryl igelitem, byl ráno mokrý a Herma s prvními kapkami vlezla k Befkovi. Můj pán nám na dobrou noc vyprávěl zajímavé příběhy z židovského prostředí, než mu to Doktor rozmluvil. Druhý den nás čekala dlouhá pouť a tak jsme brzy vyrazili. Po prvních několika kilometrech se nám ztratili Vojta s Janou, Befko je běžel hledat a my jsme pomalu došli na Říjiště, kde se pán a ostatní občerstvili

a Befko se vykoupal. Ztracenci nebyli nalezeni. Poté jsme se vydali na Plešné jezero. Lagerkomandant, Befko a Dan si dokazovali, jaký jsou chlapíci a běželi, můj pán šel rozumně s Messnerem uvážlivým tempem. Když jsme s pánem došli na jezero, netrvalo dlouho a ztracenci se objevili. Vysoko nad námi se tyčil obelisk pomníku Adalberta Stiftera - tam jsme měli dojít. K pomníku vedlo hrozné stoupání a byl jsem rád, že pán znovu rozvážně drží Messnera. Od pomníku jsme za chvilku na vrcholu Plechého (1378) a pak už jdeme pohodlně po rovince hřebenovkou.

Můj pán si s Lagerkomandantem a Vojtou povídá o práci a o internetu, Zločinecká palice na něj však neustále křičí a nutí jej rozhlížet se po stromech sežraných od brouka. Pán si chce obraz on-line přenášet na web. Na obědové zastávce na 3mezné Zločinec znovu pokřikuje na pána, Messnera a Lagerkomandanta, vyčítá jim vlastnictví mobilních telefonů provozovaných v síti GSM a vzápětí loudí o půjčení přístroje a mnohokrát volá své ženě a do hospody. Všichni polehávají, vyhřívají se na slunci a jsou líní jít dál. Pán si mne ani

neroztáhl. Na 3stoličníku už mají všichni žízeň, Doktor vymýšlí slova na ž a zvolna scházíme do Nového Údolí. Doktor má v botách místo vložky čtverečky a tak heká. Nad nádražím Lagerkomandant chce jít rovnou do Stožce, ale vítězí zdravý rozum, jdeme se podívat na nádraží a zkusit štěstí. Vyšlo to. Za hodinu jede vlak a tak si pán a ostatní mohou dát pivo. Ve vlaku má pán přisprostlé poznámky na průvodčí a jelikož se již obšírněji vyjadřoval k intimní anatomii, získává na popularitě. Ti oškliví lidé ho nazývají hanebným slovem, stydím se to napsat, Prznitel. Po překvapivě krátké večeři U pstruha, kdy si pán dal podivný guláš, odcházíme do lesa připravit ležení. Messner a Zločinec jen odhazují batohy a znovu chvátají do hospody, Doktor, který spěchal do lesa, za chvilku spěchá za nimi. Pán odchází provést večerní hygienu, což má za následek mnoho jedovatých poznámek. Co je na tom špatného? Koupání prostě nejde odfláknout. Tak mu to trvalo hodinu a půl, no co. Koneckonců musel umýt záda i Hermě, ne?, když už se tam vnutila s ním.

Ani já jsem však neušel jízlivým poznámkám. Nazývali mne parabolou, chtěli se přese mne připojit na internet apod., ale to mi nevadilo. Bohužel, když ten hloupý Vojtěch nazval mne Lunečníkem, ostatní se jeho stupidního nápadu chytli a to trapné označení mi již zůstalo. Ale jemu je nutno přiznat pochvaly za to, kterak nám hezky svítil na Janu při převlíkání. Když se pán s Hermou konečně vrátil z temného lesa, ulehli jsme k spánku. Celou noc jsem pána chránil před nepříjemným měsíčním svitem. (Proč mi vlastně říkají Lunečník?) Na druhý den jsme znovu brzy vstávali a chytali první ranní vlak, abychom přejeli do Černého Kříže. Na nádraží je otevřená hospůdka a všichni čekají, jak zareaguje Zločinec. Nezklamal nás a úprkem vešel dovnitř. Doktor je však zásadový a k našemu překvapení nejí. Alespoň zpočátku. Pomalu se vydáváme podél Hučiny k Jelení. U tůně na potoku se Lagerkomandant a Vojtěch nechutně obnažují a koupají. Zanedlouho jsme u Schwarzenbergského kanálu a po chviličce dorážíme na Jelení. Tam ta trapná parta i můj pán svačí a dávají si pivo.

Pro Messnera přijíždí jeho žena služebním vozem a on odjíždí po čtyřnásobné klobáse a dvanácti pivech bez placení (vždyť jsem říkal, že jsou divní). Po Messnerově odjezdu se parta vydává na Medvědí stezku. Befko, Vojtěch, Lagerkomandant a Dan lezou po skalách po způsobu cvičených opic, můj pán se rozumně drží zpátky a Hermy. Doktor znovu vzdychá a stěžuje si na čtverečky. V Ovesné nakonec ještě mému pánovi vypili poslední pivo. Doufám, že příště mne pán zapomene doma.