5. prosince - 7. prosince 2004
Letadelm ze Shanonu, zbytek busem
Jana a Vojta

Jak to začlo

Tak nápad jet do Paříže vznikl při studiu v Galway, kde jsme seznali, že Irsko není zas až tak turisticky (co se našeho způsobu turistiky týče) zajímavé, a jestli je, tak jsme většinu toho viděli. A při přihlédnnutí na ceny tamních leteckých společností, jsme se rozhodli navštívit Paříž. Po hledání nejlepsích variant jsem požádal Sandru o kreditku a zakoupil jsem lístky ze Shanonu na jedno pařížské letiště jménem Beauvaistillé, které jsme na mapě nemohli vůbec najít. Pak jsme zjistili, že se nebylo čemu divit. Letadlo nás vyhodilo na jakési louce, prošli jsme celnicí, která byla postavena snad z cirkusového stanu a pak ještě hoďku do Paříže autobusem. Nic méně výlet to byl naprosto úžasnej. Předvánoční atmosféra Paříže nás okouzlila natolik, že jsme museli přiznat, že i městské cestování má co do sebe. Paříž byla označena nejhezčím městem.

Celý tento report píšu s půlročním zpožděním, takže nemůžu uvádět přesné detaily, ceny, názvy atd. Spíš popíšu kudy jsme chodili a co jsme viděli. Před tím než jsme se rozhodli jet do Paříže jsme o ni nevěděli ani prd. Proto jsem tři dny seděl u kompu a snažil se zjistit co a jak. Mapy jsem žádné najít nemohl a vůbec udělat si obrázek, kde a co v Paříži vidět, bylo dost časově náročné. Z tohoto snažení vznikl celkem zevrubný, několikastránkový průvodce. Ten nám nakonec pomohl vybrat to nej z památek. Tištěnou verzi mám před sebou, ale nějak nemůžu najít to pdfko. Kdybych ho našel tak ho sem určitě umístím, protože by to určitě někomu mohlo pomoci.

5.12.

Kdyz jsme busem dorazili do Parize, bylo neco okolo jedne hodiny. Vyhodil nas na jakem si miste, o kterem jsme ani netusili kde je. Do te doby nas mesto nejak nechytlo. Stejne panelaky jako u nas. Snad centrum bude hezci. Vsichni lidickove z autobuse nejak nahle zmizeli a my zustali stat pred spleti nekolika velkych kruhacu.

Kdyz jsme konecne zacali rozeznavat mezi kosem, postovni schrankou, podzemnim parkovistem a vstupem do metra, zeptali jsme se frantiku kudy na Chams-elysees. Ulice meli fakt krasnou dekoraci zacinajicich vanoc. Obdivujeme francouzke hospudky a holciny. Pomalu se blizime k Viteznemu oblouku. Podchazimeho a kvuli nedostatku casu ani nevstupujeme dovnitr.

Za nim zacina ona Chams-elysees. Je to zvlastni pocit stat primo na ni. Delame fotky oblouku a mirime dlouhou {asi 2km} tridou smerem na Concorde. Cela Pariz nas prekvapuje svymi ohromnymi prostranstvimi. Tim je nadherna, vsude zelen a spousta volneho prostoru. Stavby jsou take pekne. Pak se vydavame pres reku smerem k Invalidovne okolo Assemblee Nationale, kde nachazime ulomene zrcatko a delame za velkeho zajmu francouzu dalsi foto [foto].

Kus podel reky a stojime pred krasnym mostem, ktery vede od Invalidovny. Takze mirime primo k ni. Kdo zna cestovani stopem a jine cundry, vi co to znamena s sebou tahat tezke batohy, kde mate cely svuj pribytek a vse co je treba. Tohoto jsme dnes usetreni, jelikoz mame malinkate batuzky. Spime v hostelu, a proto nemame zadne spacaky ani stany. Proste jen trenyrky a kartacek.

Potkavame francouzke dedousky jak hrajou v parku petang. Delame foto a vdtupujeme do Invalidovny. Uvnitr je vojenske muzeum, ale to nas nebere, takze pokracujeme jen prohlidkou vnitrniho nadvori.

Jelikoz se uz trochu stmiva, prodirame se parizskymi ulickami a vsude mezi baraky na nas poblikava osvetlena Eiffelovka. To je nas dalsi cil. Stojime pred ni, delame foto, odrazujeme poulicni prodejce, kteri nam chteji vnutit eiffolovsky privesek za 2 eura. Nasvicena vez vypada snad lepe nez za dne [foto]. Fronty vsak byli neskutecne dlouhe, a proto se sem zajdeme az zitra brzy rano a vyjedeme si az nahoru. Pod Eiffelovkou kupujeme konecne podrobny plan mesta, pricemz nas usurpujou spanelsti mamy s rodinama, kterych je po cele Parizi neskutecne mnoho, jenzto maj ve Spanelsku prazdniny, a proto jsme za cely pobyt slyseli spise ukricenou spanelstinu nez sexy francoustinu. Rozhodujeme se najdeme nejdrive nas hostel jmenem Aloha. Vkradame se tedy do uzasneho splete meter a autobusu, kupujeme listek a mirime na stanici Volontaires.

Vubec existenci parizskeho metra jsme nesmirne ocenili. Je to dokonaly dopravni system, ktery neni sice zrovna nejnovejsi, ale s jeho pomoci se dostanete uplne vsude. A to velmi rychle. Ackoli jsme vsude cetli jak je tento system neprehledny a pro cizince naprosto nepochpitelny, nemeli jsme s nim zadny problem (tedy krome janinych vystoupeni viz dale) . Naopak rekl bych, ze je dokonale prehledny, protoze se snad ve dvaceti drahach muzete dokonaleorientovat. Ovsem chce to mit plan kompletniho systemu. Bez nej se asi skutecne nehnete. Na vsech stanicich jsou totiz smery urcovany pouze pomoci stanice. Takze kdyz nevite kde se dana konecna stanice naleze, tak jste ztraceni. Ovsem tento plan se da stahnout na strankach jakehosi francouzskeho dopravniho podniku na www.ratp.fr. Cili pokud se chcete pohybovat rychle po centru tak doporucuju jedine tento zpusob.

Prvni problem, ktery jsme meli s metrem byl, ze jsme nemohli najit vstup do stanice Jasmin. No bylo to jasne, protoze jsme hledali vstup do metra a ono to nebylo v podzemi, ale nad zemi. Metro se totiz meni v trolejbus, vyjizdi nad zem, zajizdi dolu jak se mu zachce. To je na tom take moc krasne. Kdyz jsme chvilku bloumali po mistech, kde mapa ukazovala vstup do metra, zeptali jsme se nejake francouzske divky (pred tim jsme se teda ptali jeste nekolika lidicek ale ty na obligatni otazecku odpovidali naslednvne Do you speak english? ehm, ehmm ) a ta na nas spustila krasnou anglictinou a ze nam to ukaze. Tak jsme se dali do reci a nakonec z ni vypadlo ze je to Rumunka na Erasmu. No verte tomu. Francouzi opravdu anglicky nemluvi.

Byl jeste jeden problemek, ktery nam ztrpcoval parizsky pobyt. A timto problemem byla Jana. Mela totiz nejak svuj den, ci dny, a naramne se ji darilo. Sama uznavala, ze nevi kde se to v ni bere.

Po tom co jsme nasli hostel, kde nas privitala Spanelka, ubytovali jsme se v sestiluzkovem pokoji, i kdyz jsme za 10 euro meli rezervovany 4-luzkovy. Po nasich marnych stiznstech, ktere spanelkou nebyli asi vubec pochopeny, jsme se s tim smirili, nechava tam veci a mazeme na vecerni prohlidku mesta. Takze sup do metra a frrr na St. Michele Notre Dame. Prochazime ostrov, na kterem stoji popularni Notre Dame [foto]. Opet krasne nasvicena vypadala snad lepe nez ve dne. Zitra si ji prijdeme podivat zevnitr. Prochazime krasnou casti mesta, latinskou ctvrti.

Pak prejizdime k Centre national d'art et de culture georges pompidou, prochazime dalsi ctvrti, pak jdeme na veceri do jedne pekne vypadajici poulicni restauraci. Uz v uvodu nas uvital pan, ktery na nas mluvil jenom francouzky a neco po nas chtel. No tak jsme zkusili vsechno, dokonce jsme si uz i obednavali, nakonec jsme zjistili, ze se nas ptal jestli budeme chtit do kurackeho ci nekurackeho oddeleni. Nakonec jsme se tedy usadili a objednali si vinko, kafe a nejakou zvlastni pizzu. No nedonesli pizzu ale spise nejake prelozene cosi, ale bylo to dobre.

Vecer jsme si jeste dosli na jeden ostroh Pont-Neuf, kde jsme delali nocni fotky reky. Pak uz jsme se vydali smerem domu.

6.12.

Druhy den jsme si privstali a mazeme k Eiffolvce . Zakpujeme permanentku na den za 8euro na metro. Prochazime okolo pomniku s napisama snad ve vsech svetovych i nesvetovych jazycich o miru, odsud uz vidime opet Eiffelovku. Delame dalsi obrazek [foto]. Spechame, abychom si vyjeli nahoru. Ale ceka nas strasne prekvapeni, ackoli je kolem osme hodiny rani, spanele si privstali a uz je zde tak 4-hodinnova fronta, ktera se fakt vubec nehybe. To si nemuzeme dovolit. Volime tedy jen druhe patro. Ze shora posilame vrcholovou pozdravnou sms a pak uz zase dolu. Prejizdime k Lucemburskym zahradam [foto], kde si prochazime park a kde pomalu zacina Janynin den plny prekvapeni. Jana nas spatne navadi v metru a to hned dvakrat Pravda je ze v tuto dobu zahrady nejsou to co byvaly asi v lete, ale i tak je to prima prochazka Mozna tady zjistujeme, ze Jana zapomela nejake potrebne papiry na hostelu. Dochazime az pred Lucembursky palac, kde fotime holuby u kasny a Jana ztraci gumoou krytku od hledacku na fotaku.

Kolem parku je na plotu vystavena expozice nejlepsich fotek national geographic, kde janu fotime pred latinskou amerikou [foto] a Jana ztraci nasi mapu Parize.

Mirime smerem k Pantheonu, kam vstupujeme, prohlizime si obrovske kyvadlo, kopky, kde jsou pochovani slavni z francouzske historie.

Pak kolem Sorbony po bulvaru St. Michele prochazime opet do latinske ctvrti, kde objevujeme spoustu krasnych kostelu, spoustu krasnych vyloh obchudku. Na nabrezi kupujeme nahradni mapu u jedno pani, ktera nas informuje, ze tu neni zadna knihovna a ze si neco mame koupit nebo vypadnout. Tato nalada se ostatne nese celou Parizi. Minim tim co se tyce vztahu frantiku a cizincu. U Notre Dame zjistujeme to same co u Eiffelovky. Desna fronta, jejiz cekani si nemuzeme dovolit. Takze se chceme podivat alespon za svetla, ale vic nas zaujima ptacnik [foto] , ktery laka ptacky ze vsech okolnich keru a ty mu nalitavaji do rukou, kde drzi nejake zmolky chleba. Moc pekne.

Prechazime tedy okolo Palace de Justice a Saint Chaple, kde jsou opet neskutecne dlouhe fronty. Je to k zlosti, zrovna kdyz bychom si mohli prohlidky dovolit, tak nam to nedovoluji fronty a cas. Dostavame se tedy pomalu k Louvru. Ten nas ochvacuje svou ohromnosti a prostornosti. Na muzeum cas opet nemame, to je na nekolik dnu. Prochazime nadhernyma zahradama, kde jsou velice krasne sochy, a uvedomujeme si konecne, ze od Louvru [foto] pres Concorde, pres Chams Elysees a vitezny oblouk az po ctrvt De Fense je to jedna ohrome dlouha a krasna primka. A nebyt pamatniku na Concorde videli byste jednim pohledem vse vyse popsane.

Pak prochazime kolem znameho nakupniho centra a jdeme do metra a nebyt toho ze Jana nas opet zmatla v metru a vymlouvala se na permoniky co prehazujou cedulky tak jedeme na Sacre Coeur [foto]. Takle se alespon divame na kostel svate Magdaleny, ktery je postaven ve staroreckem stylu. A tak ted uz skutecne na jediny kopecek nad Parizi.

Sacre Coeur je opravdu nadherny. Zaroven se vyjasnuje obloha a my muzeme obdivovat krasnou barvu katedraly. Divame se dovnitr ale interier nic moc. Koukame se krasnym vyhledem na mesto a uz pokracujeme pres znamy trh na Montmartru] Place du Tertre prohlednout si zname bulvary Boulevard de Clichy Boulevard de Rochechouart. Konecne tedy vidim muj oblibeny Moulin Rouge [foto]. Ale ve filmu vypadal mnohem hezci. Ale lopatky se tocili. Tak jsme se sli podivat dovnitr. U tretich dveri nas zadrzeli. Nu coz, byl jsem tam.

Znacne vyhladoveli, navstivili jsme jeden supermarket a nakoupili proviantek. Nejake to dobre francouzske vino, bagety, vytecny syr a samozrejme kokynko. To se tu nakupuje, kdyz je to levnejsi nez v Irsku. S nasimi zasobami hledame celkem pekne mistecko na Montmartru s peknym vyhledem na mesto a bastime, pijeme, bastime ...

Posileni hledame nejblizsi metro a mirime uz za sera k Bastile. Jana prosi abych ji nehcal orientaci v metru, ze tentokrate to uz dokaze. Ze jedeme opacnym smerem me uz neprekvapuje. Po oprave se konecne dostavame k Bastile a dal mirime jeste k nejakemu znamemu hrbitovu, ktery je uz ale zavreny. Priroda vola a tak navstivujeme jeden z McDonnaldu a Jana dela prisnou kontrolu obsluhy a kvality jidla. Pak se jeste premistujeme znovu do stredu a prochazime si jeste jednou latinskou ctvrt, kde si jeste sedame na jedno vecerni kaficko a pomalu se s Parizi loucime.

7.12.

Brzy rano vychazime a opoustime Alohu. Dnesni cil je jeste Socha Svobody a pak Defense. Sochu nachazime sice s obtizemi, ale preci. Pak rychly presun do Defense. Tam to vypada opravdu jak ze Startreku. Delame par fotek, z Okna budoucnosti se zpet naposledy koukame na krasnou primku az k louvru a mazeme metrem zpet na zastavku autobusu. Pak uz jen na letiste, upravit pas, ktery mi francouzsky celnik malem znicil, kvuli podezreni z terorismu a sup do letadla.

Vystupujeme v Shanonu a Jana pokracuje ve svych triumfech a teprve druhym autobusem a dvojnasobnou cenu mirime do naseho mileho Galway. Cestou nemuze Jana vydrzet a tak uci Irske damy jak se moci za pochodu (a za zdi) a pak uz frr dobehnout od GMIT za hrozneho deste a jsme doma - v Irsku.

Vojta, Jana

obr1
obr2
obr3
obr4
obr5
obr6
obr7
obr8
obr9
obr10
obr11
obr12

Tak co dodat, nasvicena vypada moc zajimave

Notre-Dame jsme videli nekolikrat za pobyt

Odpocinek v Lucemburskych zahradach

Jana v Portoriku

Klasicky ptacnik

Assemblee Nationale ve zpetnem zrcatku

Louvre

Nas pruvodce

Pokus o umelecke foto

Sacre Coeur

Ve filmu vypadal vetsi

Jana ala Amelie z Montmartru