12.5.
já, Janča, Ihi s Marcelou a Jirka s Věrkou

Snad první Sázava s Felem

Tak tento rok to vyšlo. Už před dvěma lety jsme s Jančou jeli Sázavu s Bayerem. A moc se nám to líbilo. Minule jsme proto chtěli naverbovat víc lidí, ale to se prostě nepovedlo... Tak tentokrát jedeme určitě ať padaj trakaře nebo přímo valníky.

Tak tedy jedeme brzo ráno vlakem do Týnce. Jirka měl za úkol zjistit nějaký vlaky. Tak vybral dva 7:20 a 7:22 , jeden přes Čerčany a jeden přes Benešov. Nevím jakej v tom měl bejt rozdíl, vím jen to, že jsme neodjížděli ani v 7:20 ani v 7:22 ale v 7:26 a už vůbec jsme nejeli přes čerčany ani Benešov. Ale to nám oznámil až pan průvodčí. Ale nechal nás na pokoji. Za chvíli k nám přistoupil Bayer, který měl v Týnci už dávno být, ale nějak se mu nezadařilo a jede taky až ráno... Nevadí , aspoň nám neujedou.

Kdo vlastně všechno jel? já s Jančou, Ihi s Marcelou a Jirka s Věrkou. Všichni jsme se navzájem strašili jak se hrozně vykoupeme jen Jirka říkal, že jim to nehrozí.

Věrka pěkně splnila jediné Jirkovo očekávání a to už ve vlaku, kdy mu pěkně namazala chlebíčky na cestu.

Do Týnce jsme dorazili pěkně v čas na to, abychom pokecali se známými, stihli hodit talířem a ještě jednu skupinu holanďanů, kteří se chystali sválet řeku. No tak po krátkém přepočítávání jsme konečně mohli vyjet. Počasí bylo postupně zatažené a postupně roztržené. Hned za Týncem začali protržené jezy. Na prvním nebo druhým jezu Bayer stahuje loď přes jez, ale napovídá Jirkovi, že vlevo to určitě po tom vodopádu sjede. A Jirka s Věrkou uvěřili. Ale to ještě nevěděli, že tam ten vodopádek je. Mńo asi byli sami překvapení. Tak to tam votočili, Ihi s Marcelou jel za nimi. Ty to ale ustály, spíš zastavili na šutrákách. My jsme to srabácky stáhli po jezu. Nastává chvilka zdržení než se dojde Věrka převléct asi dva kilometry od řeky, hluboko do kopřiv. A pak už opět vyjíždíme.

Všichni se snažíme zůstat alespoň trochu suší, ale jde to dost těžce. Všude jsou nějaké vlnky a ty nás vždycky nějak omokří. Ale jinak je krásně. Cestou těsně před Kamenným Přívozem potkáváme naprosto promoklé a nasáklé holanďany. Jsou docela na dně. Tradičně stavíme v hospůdce pod mostem. Máme štěstí, že začíná pršet právě jen tam. Tak dáváme klobásku a pivko a za půl hoďce už zase frčíme. Snažíme se ujet

deštíku, který je ohlašován všudy přítomným hromobitím. Nakonec se háčkové bouří a Jirka si s Věrkou a Marcela s Ihim mění msta na lodi a kluci teprve teď vidí jak měli celou cestu kormidlovat. Mno a za poslední peřejí už je konec. Tak jen vyhodíme lodě na břeh, zjistíme, že Marcela je celá ze života, Věrka už má mokré všecko všecičko a tak musí chodit na ostro. Necháváme si ujet vlak, abychom zjistili, že nám chybí jedno pádlo.

Ale pak už na vlak pádíme, děláme kvíz s očičkama a pak už jen koupit špatnej společnej lístek (přes Kolovraty vůbec nejedeme, Ihi) a frrr domů na večeři.