3.7. - 7.7.
Vojta, Jirka, Jana, Zasa

Nakonec jsme se tedy domluvili. Vyrážíme na Malou Fatru. Bylo to hodně zajímavé, jelikož jsme doposlední chvíle zkoušek nevěděli kam jedeme, kdy tam jedeme kam tam budeme chodit a kde tam budeme bydlet. Nakonec to ale Zasa rozsekla, a proto vyrážíme ve složení Jirka, Jana, Zasa a já na Slovesnko. Teda ještě Matouš, ale ten nejede s náma. Jen mi asi 5 hodin před odjezdem do Prahy volá, jestli máme už rezervované lístky, že on jo a že bejvá dost velkej nákřach.

Mňo tak je jedu ještě zamluvit, ale už mi je dají jen v Praze na Hlaváku, takže jedeme na blind. 2.7. kolem šesté nasedáme každý se svým břemenem, Jirka s luskama, které se ho drželi celou dobu, Zasa s třešněma a se salmonelou. Cesta do Prahy v poho. Tam nám prodávají lístky jen do kuřáku, že jinde je plno. No nevadí, aspoň že nemusíme stát celou cestu. No jo. Ale v půl jedné v noci to na peroně vypadá jak při odsunu. Mraky lidí, někteří hodně ožralí a uhulákaný. Ale nejlepší je to v našem kupíčku, kde se hodně

kouří - 4:4 a hodně povídá, a celou noc. Ale naštěstí to byli zajímavý lidi se zajímavýma osudama, tak to šlo. Aspoň do 4 raní. Pak už ne. Nedočkavě jsme na uličce vyhlíželi hranici. Přežili jsme a jsme v Žilině. Škaredé to město s ošklivým až směšným nádražím. Čekáme chvilku na bus a pak už jedeme do kempíku v Nižnejch Kamencích. To je luxus kemp, alespoň podle cen, kde zjišťujeme, že Slovensko není již tak výhodné pro českého turistu jak kdysi bývalo. 100 korun na den nás opravdu zarazí. Pozor to jen za stan. Aha za osobu další kilo. No majitel nás chlávholí, že jako češi dostaneme 1/4 slevu. Ale stejně, za ty hajzlíky to nestálo.

První den jsme tak znavený, že jen postavíme stan a už se zmůžeme jen ne utahané polehávání. Zasa furt prosazuje karty a tak nás na něco přeci jen ukecala. Pak už jen spíme nebo si čteme. Se Zasou padají sázky o to jaké je hlavní mšsto Maroka či čeho a i s naprostou neznalostí zeměpisu vyhrávám večeři v luxusním podniku. Další sázka je ještě o Superstar, že nikdo z nich nebude za 3 roky slavnej. Kdo prohrává jde do hola.

Ten den se ještě aspoň vykopáváme na nejbližší kopec a zjišťujeme, že není možné chodit mimo značky. Všude bejlí a bodláčí...

V neděli se vydáváme autobusem, který to jezději docela často, do Vrátné Doliny a připravujeme se hned na nejvyšší vrhcol Malé Fatry - Velký Kriváň (1708). Nástup je brutální kolmo nohoru po černé sjezdovce, což oceňuje obvzláště Zasa. Ale nakonec se tam přeci jen vyhrabeme. Následuje foceníčko, malá sváča a frrr na malej Kriváň pěkně po hřebeni, což oceňuje obzvláště Zasa a chce si neustále zkracovat cestu. No nakonec jsme ho dobyli a mežeme dolů dolu do kempu. Cesta byla náročná, ale nakonec jsme do kempíku došli. Celou cestu jsme povídali o kofole, na kterou jsme pak museli zajít, ostatně to se stalo tradiců každý večer.

Druhý den jsme se vydali na vrchol Boboty, hezké výhledy ale na vrcholu nic moc. Nahoru to byli pěkné řetězi, dolu ovšem hodně dlouhej sešup bahna. Byli jsme hodně utrmácení a před námi v dolince se zjevil Malý Rozsutec, kam jsme měli zamířeno. Zasa nás svou agitací přiměla k hodinové přestávce s ležením v trávě, že naberem

síly a pak zdoláme ten rozsutec, ale nějak jsme se unavili tím ležením, takže na Rozsutec už nám nezbyly síly. Tak ale zítra se tam vydáme. Tak jsme si prošli část děr, což byl moc pěkný úsek cesty v korytě potoka mezi skálama. Vedro bylo úmorné, a proto jsme si na trhu ještě nakoupili nějaké to ovocíčko do kempu.

Další den pobytu jsme tedy museli zdolat náš cíl - Malý Rozsutec, ale dost pršelo. Čili jsme ráno chvilku počkali, abychom se pak dali do největšího deště autobusem k našemu cíli. Následovala další část Dier , ještě hezčí než včera, nikde nikdo , protože hodně cedilo, a pořád ale dodávalo to tomu dost dobrou atmosféru. Bohužel na Rozsutec se tím pádem nedostalo a tak jsme se museli svalit už jen po strašně bahnité strání, což ocenila obzvláště Zasa, do Štefánovej obce, tam zožrat hodně korbáčů a vypít hodně čaje při hodinovým čekání na autobus a honem do sucha a tepla. Poslední den jseme ráno jen rychle zabalili, nechali si málem ujet autobus a šup o žiliny. Koupit jídlo, lístky - rezervace už jsme měli - a hurá

do vlaku. Cestu domu jsme jeli před den a bylo nám u stolečku u karet mnohem příjemnějc.