23. srpna - 27. srpna 2005
Osvětim, Krakow, Bielovezsky prales, Vilnius a domu
autíko - Mazda 626
Jana, Vojta, Honza, Martin

Před začátkem

Když jsme se loni dozvěděli, že Eliška jede na praxi do Portugalska, ihned nám v hlavách vyvstal nápad, že jí pojedeme navštívit. Bohužel minule nezbylo peněz, takže z Portugalska nic nebylo... Ale letos je v Litvě a kdy budeme mít jindy důvod se tam podívat? Takže jedeme

Tentokráte jedeme ve čtyrech - Jana, Martin, Honza, Vojta. Autem to bude nejpohodlnější, a tak Martin bere Mazdu a vyrážíme.

Naše skupinka se nemůže sejít a tudíž naplánovat nic konrétního. Proto vzniká první první plán Eliško, odjedeme buď v úterý nebo ve středu.

V příštích dnech se tedy ujišťujeme jestli vůbec pojedme, a já potvrzuji, že můžeme v úterý. Mezi tím ale Eliška netrpělivě zjišťuje situaci, jelikož se chce podle dané naplánovat. Po prvních odhadech posíláme zprávu Eliško, vyhíždíme v úterý ráno a budeme tam ve středu večer. Avšak po podrobném zkoumání míst, kam se chceme podívat a po zjištění stavu polských a litevkých komunikací [ rada ] předěláváme plán a píšeme Eliško, odjíždíme v úterý večer a budeme tam až v pátek v poledne. V tomto důsledku Eliška zařizuje spaní ve Vilniusu na koleji.

Jak vidíte začátky byly dost divoké. Začali jsme plánovat a zjistili jsme, že není možné stihnout to co bychom si představovali. Road planner [ rada ] nás velice překvapil, co se týče času potřebný na překonání dané vzdálenosti. Z plánu úplně vypadají polské tatry a Dukelský průsmyk. Jen aby vyšlo počasí.

1.den úterý 23.8. - Polsko

Ráno se budíme strašně brzo, protože Honza prosadil vražednou pátou hodinu ranní, což se nakonec ukázalo jako rozumné. Vybaveni všema možnejma věcma opouštíme naše domovy asi v půl šesté.

Hned u první pumpy zjišťujeme dvě veci. [foto] Že dnes asi bude opravdu pršet celý den a že nádrž auta spolkne opravdu mnoho. Obě domněnky se s krutou opavdovostí vyplnily. Po té co jsme se přesvědčili, že dálnice D1 se na celém její uzemí nepodobá té co známe. Na českém uzemí se nic moc nestalo. Snad jen to, že se u Hranic se převrátil kamion, a tak jsme skejsli v pěkné zácpě. Zároveň ukrutně pršelo, strašnej ustavičnej cedivej liják, ve kterém jsme se měli snažit urazit naši cestu v co nejkratším čase.

U Těšína jsme se malinko zamotali, jelikož jsme chtěli vyměnit nějaké zloťáky. Nicméně brzy jsme překročili do Polska a míříme do Oswiecimy. Déšt stále přetrvává, ačkoli Jana slibuje, že od Polska ho pomocí všech možných zaklínadel odstraní. Čeho jsme si ale všimli okamžitě byly polské silnice. Totiž proto, že si všimnout nešlo. Takovou spoustu záplat, stavenišť a objížděk aby jeden pohledal. Nejhorší z dopravy, co jsem kdy viděl. Jet se skoro nedalo , nepoznali jsme kde začíná a kde končí vesnice [ rada ]. Když nás první objíždka začala směrovat přes škvárovou cestu všichni jsme znejistili. Zároveň, zezačátku jsme se smáli polským názvům a vůbec jejich hatlamatilce. Ale když jsme se prvně chtěli zeptat jak na dálnici, tak jsme zaplakali. Některý názvy jsou fakt směšný [ rada ].

Nakonec jsme se do Oswiecimy přeci jen dohrabali. Bylo asi 13:00. A hned do koncentračního tábora Auschwitz 1 [foto] Ten se skládal z různých expozicí. Češi a Slováci tam mají taky své expozice . Doporučuji koupit průvodce, kterého seženete i česky. Kdo umí anglicky tak si ho kupovat nemusí, protože je všechno popsáno i anglicky. Ale v průvodci je toho i o trochu více a moc nestojí. Něco málo materiálů , které jsme používali my, můžete sehnat tady [ rada ]. Auschwitz 1 dopadl podle očekávání. Moc expoziční. Celá expozice by zapůsobila sejně, jako by byla dělaná v Čechách. Dvojka Birkenau byla o mnoho více autentická.

Celej den nějak poprchávalo, ale ne moc a největší deště jsme přežili v budovách tábora. Až budou fotky tak dodám. Asi nejvíce působivé jsou dráty [foto] , které vedou okolo celého tábora, docela zlý pocit. Ale asi tomu hodně ubírá ta spousta turistů. Jak to tam detailně vypadá nebudu popisovat a koho to zajímá, může to najít v matriálech. Nakonec jsme se shodli, že jen samotné budovy nemohou vyvolat ten pocit, jako když se v nějakém dokumentu objeví přímo lidé a jejich osudy.

Asi po sedmé hodině vyrážíme směrem na Krakow. Jízda je naprosto strašná, neustále snížená rychlost a Martina to dost rozháže, to dokonce tak, že zanevře na poláky totálně. Do Krakowa dojíždíme večer a opět za deště. Proto se rozhodujeme, že najdeme nějaké bydlení v hostelu, venku by to byla krize. Jenže známe jen jeden hostel a to jen jeho adresu, ta ani není v naší mapě [ rada ] a už vůbec se nám nedaří dostat do tohoto centra. Několikrát se ptáme, ale polština je zákeřná. Až jeden chlapík nás zavádí do jednoho hostelu, který je nesmírně levný a celkem pěkný [ rada ] . Všechno domlouvá u paní, která si myslí, že jsme němci a chová se k nám studeně. Prohlížíme si pokoje a vracíme se pro Honzu a Martina, a že se za pět minut vrátíme.

Vracíme se do auta a snažíme se navigovat přímo před hostel, ale mou chybou míjíme asi jediný možný přístup do ulice (čtvrť je plná jednosměrek) a už není v našich silách najít ono místo. Dvakrát jsme se zatočili a byli jsme úplně zmatení. Už jsme se loučili s nádherným spaním, ale Jana si vzpomněla na jméno ulice, našli jsme ji na mapě. Martin ztratil nervy a švihnul to v protisměru. Hurá jsme tu. Paní zjišťuje, že jsme Češi a okřává a v polštině se dokážeme celkem dobře pobavit. Akorát že jsme chtěli spát všichni v jednom pokoji to nemohla pochopit. Jsme celkem mrtví, takže brzy uléháme.

2.den středa 24.8. - Krakow

Ráno si něco málo prospíme a šup do centra. Prší jen malinko, procházíme hlavní rynek (jedno z největších náměstí) a obcházíme různé kostely. Vylézáme i na místní věž, ale to byla asi chyba. Naštěstí si ale aspoň nekupujeme povolení na focení, ono totiž fotit není skoro co. Žádný ochoz, jen skleněná okna ve kterých ještě překáží dalekohledy. Ale schodiště za to stálo. Jen abych někoho nemátl. Tahle věž byla uprostřed náměstí. Pak je možné vylézt na věž kostela pany Marie (kostel s korunkou). Avšak ta byla ve středu zavřena.

Místo toho jsme potkali moc zajímavého pána, který nám ukázal trubače, kterého jsem zahlídl, když zalézal. A pak nám začal povídat o historii Krakowa. V Martinovi a Honzovi nevzbudil moc důvěry a dokonce se báli, že za to bude něco chtít. Ale byl moc milej a asi 15 minut jsme s jeho výklady strávili.

Pak mažeme hlavní třídou na Wawel, což je mísní kopec a hrad. Tam navštěvujeme katedrálu s nádhernou zvonicí a královskými kobkami. Pak ještě prohlídka židovské čtvrti a už šup do auta a solné doly.

Ve městě Wieliczka, které je 20 kilometrů od Krakowa, jsou známé solné doly. Takže zastavujeme, Honza zjišťuje, že si s sebou přivezl i Krakovské h.... [foto] , bohužel na pravé noze. A jelikož řídil, tak jak sám poznamenal, odnesla to jak brzda, tak plyn.

Nakonec jsme zjistili, že u dolů je spousta lidí a vstup stojí kapánek víc než vloni, stálo to nějakejch 250 korun pro jednoho. Ale zároveň [foto] to stálo za to. Fakt pěkné. Jediná vada na kráse bylo to, že si zřejmě místní doly vzaly za vzor Cimrmanův model samodopravních šachet, na což jsme doplatili my, hromadící se horníci. Příšerná fronta, dlouho po zavíračce, tentokráte na výtah nahoru.

Po dolech vyjíždíme směrem na sever, abychom nalezli nějaké spaní. Ještě před tím ale pomáháme nějakému polákovi roztlačit auto. Neúspěšně, a proto ho Martin startuje z Mazdy, přičemž asi praská jedna žárovka. Projevujeme se jako zkušení technici a na druhý pokus nacházíme způsob jak žárovku měnit. Hned po večeři, při které jsme snědl dvě konzervy masa a snad tunu rejže, vyrážíme tedy a jedeme asi do půlnoci, a pak se snažíme najít spaní. To se ukázalo jako dost těžký úkol. Nakonec asi po půl hodinovém hledání a nekonečných vesnicích zaleháváme na jednu volnou parcelu. Martin zůstává v autě, takže asi neslyší godzilu běhající okolo a už vůbec si nemusí lámat hlavu jestli s ní mají sny, v níž hrajou hlavní roli olízavající žirafy, něco společného. Ráno nás probouzí asi v 5:30 skupinka Poláků, kteří si něco povídají o Češích.

3.den čtvrtek 25.8. - Bělověžský prales

Vracíme se na správnou silnici a mažeme k Bělověžskému pralesu. Ovšem, ten se stává absolutním zklamáním. Je nám doporučená jenom ZOO a na otázku co je teda k vidění v pralese, dostáváme odpověď Its a fery fery fery ould forest. Při průjezdu nám to spíš připomíná zanedbaný Hradeček, akorát zarostlý trním. V ZOO si na tabuli čteme, co všechno neuvidíme [foto] [foto] [foto] . Tentokrát jsme si koupili i možnost focení, což jsme ocenili snad až u pašíků, kteří byly ve své siestě imunní i proti šutrákům. Krátce shrnuto: Pracovníci se o zvířata starali moc dobře. Ta určitě netrpěla. Výběhy měla tak velké, že jsme je skoro vůbec neviděli. Například u vlků jsme se dočkali skutečně krásných podívaných, zvláště když vlk překonával se značnými potížemi padlou kládu, atd atd.

Jelikož jsme ušetřili nějaký čas v pralese, voláme Elišce Eliško, přijedeme už dneska večer, pokud to stihneme. Krátce po té co se konečně dostáváme přes hranice opět voláme Eliško, dnes přijedeme v deset a zítra tam spát nebudeme. No já bych nás zabil.

Hranice byly celkem v pohodě, Honza litevksé raději objíždí po parkovišti. Hned na začátku zjišťujeme, že to žádná sranda nebude. Nerozumíme opravdu ničemu. Na prvním parkovišti chceme na záchod, ale nápisy vzdáváme a jdeme do křoví. Honza má sice odvahy více, ptá se a pak také končí v našem křoví. Dozvědět se o tom jaké jsou tu rychlosti a jestli se platí za dálnici bylo nad naše síly [ rada ].

Ačkoli jsme četli, že v Litvě jsou silnice špatné, tak jsme zde našli neskutečně krásné, široké komunikace. Alespoň tam kde jsme se pohybovali my tak bylo - Hranice, Kaunas, Vilnius a zpět.

Vyjíždíme do Vilniusu a zjišťujeme, že řidiči jsou zde nesmírně zodpovědní. To ovšem vyvrací ihned vjezd do města. Cestou se bavíme o nějaké historii Bible a Honza se jen diví, jací bastardi byli ti starozákonní.

Ve Vilniusu nemůžeme najít střed, a tak Honza obstarává průvod až těsně před náš cíl, Vilniuský McDonald. Těsně před tím, než docházíme na místo určení, před desátou hodinou. Také těsně před tím zjišťuju, že mi mobil nenašel síť, tak ji hledám ručně. Ihned po úspěchu mi dochází zpráva No kde jste, nezapomněli jste na to, že je tu o hodinu míň? [ rada :-) ].

No nakonec Eliška přišla ještě jednou a hurá na kolej. Tam probíhá ubytování v tichém a pokojném rituálu. Paní neumí anglicky a Eliška litevsky. Narozdíl od našich kolejbáb se o konverzaci ani nepokouší.

Pak už jen povídáme u vína, sejra a jakéhosi národního nápoje z kvašeného chleba, název jsem zapomněl. Jdeme spát někdy o půl čtvrté ráno.

4.den pátek 26.8. - Vilnius

Eliška musí ráno do špitálu, čehož my využíváme k pořánému šlofíkovi. Když se před jedenáctou vrací jsme už skoro připraveni k prohlídce města. [foto] Tu bere Eliška moc důkladně a je to perfektní. Jen trochu bojuje s mapou, ale to hned na začátku přiznala, takže památkám nebere na zajímavosti ani nějaká ta ulice navíc. Navštívili jsme všechny možné kostely, sv Michala, sv kazimíra,sv Anny (moc pěknej cihlovej) [foto] , hlavního na náměstí, zatočili jsme se na dlaždici, kde končil před pár lety živý řetěž z Talinu až sem. Navštívili jsme muzeum o Jantaru, muzeum KGB [foto] a nakonec jsme zapadli do moc pěkné hospůdky, kde jsme ochutnávali pšeničné pivo a Zepeliny.

Na vytrávenou jsme ještě zaskočili na kopec tří křížů a pak už jsme mazali do marketu nakoupit nějaký ten proviant. Já mám jakési potřeby, a tak proklínám všechny ty, kteří se postupně ptají na čokoládu. Honza nakonec vysypává bombónky, jelikož koukal na jinou cedulku. U Elišky jsou mé potřeby uspokojeny a my, asi po půl jedenácté, opouštíme město.

Rozhodli jsme se jet přes celou noc, což se nakonec povedlo.

5.den sobota 27.8. - Zpátky domů

Pádíme přímo na Varšavu, Katovice a směrem na Těšín. Tam už chytáme české rádio, takže už jsme zase doma. Honza s náma pěkně uháněl, a proto před půl pátou dorážíme domu. Jen umejt a vyluksovat auto a je to.

Rady na závěr
  1. V Litvě je o hodinu méně než u nás.
  2. Stavy Polsých silnic jsou naprosto katastrofální. Pokud se držíte Na nejhlavnějším tahu, tak to asi jde (to je možná lepší než naše hlavní tahy), ale jakmile sjedete na trošku míň hlavní silnici, tak je ouvej. Snad polovina silnic je rozestavěna, neustále pojíždíte v 10cm vyjetých kolejích atd.
  3. V Litvě jsou silnice perfektní, nové a jede se tam krásně. Alespoň my jsme se pohybovali po hlavních tazích, hranice Kaunas, Vilnius a zpět a nemohli jsme si to vynachválit.
  4. V Polsku si dejte pozor na obce. Jestli je tam 60 nebo 50 to se nám nepodařilo zjistit, ale každopádně mají tam různé druhy cedulí. Nená to jako u nás , že omezení začíná cedulí s názvem města jako u nás, v tomto úseku se dá je normálně. Důležitá je cedule přímo se siluetou jakého si města. Tam se musíte pohybovat sníženou rychlostí. Než jsme na to přišli, tak jsme jezdili pomalu i v místech, kde jsme nemuseli a furt jsme nadávali, že se nikam nemlžeme dohrabat.
  5. Dobré je si cestu naplánovat nějakým autoplannerem, abyste měli větší představu o trvání cesty. Jeden takový je přímo na .
  6. Auto se polsky řekne samochod a dálnice autostráda. Když chcete pozdravit tak vyluďte něco jako Děň dóbry a poděkujte Dzakujěm.
  7. Než jsme vyjeli tak jsme samozřejmě hledali co a jak. Proto jsme navštívili spousty stránek, kde se psalo o našich destiacích. Narazili jsme na pár zajímavých dokumentů, které nám celkem pomohli. Samozřejmě to není vyčerpávající , ale aspoň něco. Zbytek si dohledejte na webech lidí co už tam byli a píšou podrobněji než já. Hodila se nám mapa Vilniusu a mapa Krakowa. Dále infomace o Osvětimy a Bělověžském pralese. Tyto materiály jsem stáhl ze serveru www.ingema.net, kde jsou také k dispozici k volněmu stažení.
  8. V mapě Krakowa je na severo-západě vyznačeno místo, kde jsme spali v jakémsi internátu, který asi sloužil přes prázdniny jako ubytovna. Za dvojlůžák jsme platili 50 zlotých za obě osoby. Jméno už vám neřeknu, byl to nějakej polskej nesmysl, ale na té mapě je to značené přesně, takže to najdete. A byly to fakt pěkné pokoje. Sice záchody na chodbě, ale na přespání je to ideální.
  9. V Litvě se z dálnice neplatí. Na dálnici můžete jet 130, v obci 50, normálně 70, a pak mají ještě jedno pravidlo a to je 70 a to mezi menšími městy. Ale jak se pozná, kde jet 70 to jsme nepoznali.




Kolik to stálo

pro lepší představu uvádím i jednotlivé ceny
litry
benzin Třeboň160054
benzin Těšín63622
benzin Polsko116537
benzin Litva109834,3
benzin Polsko1025
benzin Těšín58418
benzin Třeboň390doplnění nádrže
celkem6499
Najeto2885 km
Průměrná spotřeba6,5 l/100km
Spaní
Krakow25 Zlotých na osobu
Vilnius25 Litů na osobu

Takže závěrem se dá říci, že to každého z nás vyšlo něco málo nad tři tisíce.

obr1
obr2
obr3
obr4
obr5
obr6
obr7
obr8
obr9
obr10
obr11
obr12
obr13
obr14
obr15
obr16
obr17
obr18
obr19

Ještě levnej benzín

Sem jako bychom ani nepatřili. Tahle fotka mi přes velice smutné místo přijde hodně veselá. Pan smíšek, japonská fotografka a pan houbička se vidali na dovolenou. To bylo ještě před vstupem. A o ty veselé obličeje jsme se nijak zvlášť nesnažili.

Auschwitz 1 - Oswiecim, dráty okolo tábora

Auschwitz 1 - Oswiecim, spalovací pece hned za drátama

Auschwitz 2 - Birkenau (Březinka), záchody pro vězně

Auschwitz 2 - Hlavní příjezdová brána, skrz ní vedou koleje, po kterých jezdily transporty smrti.

Auschwitz 2 - Hlavní příjezdová brána, skrz ní vedou koleje, po kterých jezdily transporty smrti.

Auschwitz 2 - Ubytování pro vězně. V každém z těchto baráků - stájí - žilo 400 až 1000 lidí.

Honza těsně před dolama zjistil, že si v Krakově vyšlápl.

Wieliczka - solné doly.

Zubr v Bělověžském pralese.

Měli jsme také vidět losy ...

Kanci taky nejevili známky života

Kostel sv. Anny v Litvě

Já a Mickiewicz

Pár zamyšlení v parku u katedrálového náměstí

Pár zamyšlení v parku u katedrálového náměstí

Pár zamyšlení v parku u katedrálového náměstí

KGB muzeum a cela ticha