6. března 2007
Jana, Vojta, 2x Zdeněk

Sobota

Jelikož jednou za rok musíme na nějaké ty lyže vyjet, tak ke konci obecně chudé zimy jedeme aspoň do Alp. Již v pátek se projevuje schizofrenie z dvou bydlišť - nemám vůbec co na sebe. Ale nakonec to s maminou bundou a malejma šponovkama nějak přejezdím. Ráno se pro nás staví Chaloupků a někdy kolem půl šesté vyjíždíme. Jediná zastávka je v Budějkách pro známku a bohatýrský nákup. Cestou se Zděnek tak rozvášnil nad zákoníkem práce, že míjíme sjezd a zajíždíme si asi 40 kilometrů.

V Hintru je sníh akorát nahoře. Čili ježdění dolů nepadá v úvahu. Ale nahoře je sníh ucházející, a tak jezdíme asi od devíti do půl čtvrté jen s přestávkou na oběd. Lístek se nám podařilo vyhandlovat od nějakého němce za 25 euto místo 30 oficiálních. Loni jsem uměl takový pěkný kličky (testováno pouze na kramolíně), ale letost to bylo nadraka. Při zkoušení jsem se pořád válel a neustále mě chytala křeč do nohou. Nevím nevím, musím s těma botama nebo nohama něco dělat.

No nevím jak ostatní, ale já jsem se zničil dost. Jezdili jsme celý den pohromadě v pravidelném uskupení. Zdenda jezdil bezvadně. Velkej Zdeněk si krátil chvíli tak, že poslouchal jakési Německy s úsměvem na pásce a učil se tak na zkoušku. Parádní bylo taky to, že jsme něky po 4. hodině odjížděli a po sedmé hodině jsme byli doma - takže žádné dojíždění okolo 10 hodin večer.

Neděle

Jelikož je nádherné počasí vyjíždíme na první jarní projíždku na kole po blízských vískách. A jak to tak na jaře bývá, tak po projetí Domanína, Spolí, Spoláku, Mladošovic, Kojákovic, Hrachoviště a Cepu jsem píchnul. Pár minut jsme se snažili ještě jet, než to úplně ujde, ale do Branné jsem vstupoval bezpečně po svých. Janča pak jela napřed a z Kopaniny mě svezla autem. Ale bylo to moc pěkné.