31. března - 1. dubna 2007
Jana, Já, Tomáš, Aleš, Maty, Lenka, Miloš, Eliška, Jirka

Sobota

No je to tradice, takže prostě jet musíme. A tentokrát to vyšlo zrovna tak, že se regulérně otevírá Lužnice. Jenže starý páprdové to jezdí ze Suchdola a my až od hranic. Tentokráte s námi nejede Zasa, jenžto nemůže sedět tou svou zadnicí na dvou posvíceních naráz, a Kuba, který je v Anglii. Matouš sehnal holčinu Lenku a sám tomu nemohl uvěřit. Eliška jede s Milošem - jak jinak než na ten horní, ne tak pěkný úsek. Jirka se do páteční půlnoci neumí rozhodnout, jestli jede nebo ne, takže celá akce se začíná bortit už před jejich barákem, kdy někdy kolem půl osmé zvoním u dveří a Jirka prosebně posunkuje ještě o pět minut navíc, vykládaje něco o nějakých snech s príma rumem. Jelikož nemá nic nakoupeno a Jana je zrovna v obchodě, tak mu nabízím, že mu něco koupíme. Jirkovo objednávce se nestačím ani divit, protože Jirku znám a vím, že by s pár rohlíkama, ňákým tím mazáním a vodou na dva dny nevystačil, a proto začínám jímat podezření, že je něco špatně. Na kolik dnů jedeš, ptám se ho. No na den, ne, a ty?

Při krátké debatě s rodiči zjišťuje, že ho jsou schopni odvézt večer z Primárny, a tak hurá do Branné pro loď. Při odjezdu z Branné máme už hodinové zpoždění, takže Matouš na nás bude muset asi hodně čekat. Naštěstí nás předjíždí až u Majdaleny a do Vsi dojíždíme společně. Jenže já musím ještě vrátit auto do Třeboně a stáhnout se zpátky s Eliškou. Té nahlašuji nový čas setkání a ten taky, za cenu tlumičů u auta i káry, splňuju jen tak tak. Ještě mám malinko navrch, protože Eliška se rozmýšlí jestli budou tahat tatínka z Kojákovic na laně, nebo jestli ho nechají na pospas srnám.

Vyrážíme směr Suchdol a Maty volá, že to má skvěle vymyšlený, že jen vyzvednem Tomáše, o tom, že mluvit nechce, ale právě, že tam i s Tomášem bude Aleš. Akceptujeme oba pasažéry, kteří už před tím dojížděli do Vsi nějakým supr vozidlem, kdy Matouš musel jet pár kilometrů před nimi a hlásit nahodilé hlídky strážců BESIPu. Pak se nějak dostali zpátky do Suchdola, kde si vzali holinky, modrej kočičák a mohli jsme všichni vyrazit do Vsi. Eliška vzbudila řidičský obdiv a Aleš nezapomněl vzpomenout historku, kdy Eliška přejížděla v Lišově chodce na přechodech za účasti asi 20 strážníků.

Po příjezdu hned vyrážíme, Jirka opravdu zjišťuje, že si nikoho nesehnal a jede sám. A moc se mu to líbí. Začíná litovat, že taky nejede na dva dny. Překážek je tak nějak standardně, občas to nějaké křovíčko vymeteme, o strom zadrhneme, akorát Aleš a Tomáš, ty si to ale kuwa pěkně dávaji jako nikdy. Matouš využívá jízdy na lodích a bere nás do míst, kde prvně letos nemusí brodit, aby změřil hladinu tůní. V jedné takové tůňce dáváme přestávku na jídlo. Já se hambím, protože pro Elišku připravoval jídlo Miloš, kdežto já jsem zase neudělal nic. Nicméně umím vyloudit od Lenky něco dobrého řízku.

Krátce po vyjetí se Jirka obrací a ztrácí krom své kormidelnické cti i flašku ruma. Těžko říct co ho mrzí víc. Naštěstí Tomáš s Alešem mu alespoň s půlkou jeho problému pomáhají. Suché věci, vylejt loď a jedeme dál. U Halámkovskýho mostu se Matouš rozmýšlí, jestli bude měřit průtok korytem nebo ne. Eliška zas vypráví strašné příhody z praxe plné hřebíků a vzrušení.

Celkem pozdě dorážíme na Primárnu, paní ještě žije, a Aleš samou radostí boří Tomášovi loď. Stavíme jeden stan, při čemž zjišťujeme, v jak bídném a zmrzačeném stavu se nachází. Doufám, že si na to vzpomeneme, než někam zase pojedeme.

Až teprve teď nám začíná docházet, jak tvrdá je sparťanská výchova, jak ocelové jsou svaly Milošovy, jak bezlítostná je Eliška, jak daleko je Ves, a hlavně jak budou Miloš s Eliškou řešit ten fakt, že si nechali auto v Nové Vsi a nemají domluvený odvoz. Mistrně vybavila Miloše klíčkama, mobilem, strohými instrukcemi připomínající ty při orieantačním přespolním běhu, zarazila Miloše do bloků a s hodinkami v ruce mu to odstartovala.

No byl zpátky dřív než jsem stačil přiznat porážku, že nepřemluvím Lenku, aby s náma jela i druhý den. Matouš s Tomášem nevydrželi toto přemlouvání a šli do Suchdola do hospy na pivo. My, po tom, co jsme pomohli Jirkovi a Milošovi s lodí na střechu, jsme se nechali do Suchdola taky hodit, a že půjdeme k jakýmsi Vondrákům na pivo. No tak jsme poseděli asi do půlnoci, mě bylo blbě, a tak jsem uvítal, když Tomáš projevil touhu jít spát. Alešovi se ale líbilo, a tak se rozhodl zůstat. Matouš se nechtěl nechat zahanbit a snažil se sehnat háčka za každou cenu. No ještě ráno byl trochu zklamanej, že ta Martina nedorazila na smluvený místo ve smluvenou hodinu, a vážně si myslím, že byl odhodlanej, že si u Vondráků už pivo nedá. Cestou kolem hřbitova a po Suchdolský bruslařský rychlotrati jsme za příjemného povídání a všech možnejch havětích, co jich jen nasvětě žije, dorazili po hodinové chůzi na Primárnu, kde uleháváme.

Neděle

Ten kdo dobře počítal, tak ví, že ráno vyjíždíme jen ve třech lodích a čtyrech lidech. Prvních patnáct minut je ještě vrbičkatejch, ale pak začíná opět krásný úsek, točící se mezi pastvinama. Jsou jasně znát nové vymleté meandry, utřené půdy a vodou obnažené stromy. Vody je samozřejmě míň než loni, ale i tak je to pěkné. Párkrát je i celkem zapeklité místečko. Taková si nejlépe dává Tomáš stylem Přímý taran. Do Suchdola dojíždíme někdy kolem poledne, loučíme se s Tomem a míříme na rozvodí. Tentokrát ani neprší a vše je prořezáno, takže jsme asi za dvě a půl hoďky na Rozvodí, kde se loučíme s Matoušem, který pokračuje na Rozvodí. Před tím nám ale ještě pomáhá rozebrat stavidlo do Zlaté Stoky, abychom mohli snadno přehodit loď.

Po stoce už jedeme sami s Janou. Jana loni nebyla, a tak má premiéru. Je mnohem více vody než loni, takže musíme snad jen dvakrát vylézat z lodi, abychom se přehoupli přes nějakou kládu. Při čtvrtém podjížděním mostků máme už vše tak nacvičeno, že to děláme skoro automaticky. Polesí je nádherné, občas zajde sluníčko, ale hned je zase zpátky a hřeje. Bohužel ke konci musíme celkem píchat, abychom rozumě stíhali návrat domů. Cesta celou stokou trvá přes tři hodiny a to když se píchá. Zastavujeme již tradičně až u Resi a jsme doma. Vybalit, umejt a do Prahy.

obr1
obr2
obr3
obr4
obr5
obr6
obr7
obr8
obr9
obr10
obr11
obr12
obr13
obr14
obr15
obr16
obr17
obr18
obr19

Tak takhle to vypadá krátce za Novou Vsí

T=1/250s, F=8, O=56mm, O35=84mm

První zdolávání překážek

T=1/250s, F=11, O=80mm, O35=120mm

Po cvaknutí je každej hned opatrnější

T=1/160s, F=16, O=190mm, O35=285mm

To jsme to pěkně projeli ...

T=1/160s, F=16, O=125mm, O35=187mm

Kuwa my si to ale dáváme jako nikdy ...

T=1/160s, F=16, O=82mm, O35=123mm

A taky jsme z toho venku

T=1/100s, F=16, O=82mm, O35=123mm

Tak tady za toho stavu jsem sem lezl měřit

T=1/640s, F=4, O=70mm, O35=105mm

No tak Milošovi nějakej ten rohlíček ... když už si je namazal

T=1/200s, F=4.5, O=110mm, O35=165mm

Přírodní brána

T=1/320s, F=13, O=70mm, O35=105mm

He, a už jsme skoro u břehu ...

T=1/100s, F=5.3, O=190mm, O35=285mm

... ale bez zlomené špršle se to přeci neobešlo

T=1/125s, F=6.3, O=70mm, O35=105mm

Tak Miloši už je čas abys běžel

T=1/80s, F=4.5, O=70mm, O35=105mm

Ranní očista

T=1/500s, F=5.6, O=210mm, O35=315mm

On your mark, get set, get ready and go

T=1/200s, F=11, O=78mm, O35=117mm

Tak to byla hračka

T=1/200s, F=11, O=125mm, O35=187mm

Jak to ten Tomáš projel

T=1/250s, F=13, O=210mm, O35=315mm

Taky hračka

T=1/250s, F=11, O=210mm, O35=315mm

Zlatá stoka

T=1/200s, F=7.1, O=70mm, O35=105mm

Jedna z mála překážek na stoce

T=1/125s, F=11, O=110mm, O35=165mm