30.05. - 02.06.
Jakub, Jana, Vojta

Patek

Protoze to je z Londyna do Dublinu, co by kamenem a Kuba ted v Londyne studuje, tak jsme naplanovali spolecny vylet. Puvodne navrh Mourne mountains ale Kuba zavrhl s tim, ze se hory nachazeji na uzemi Severniho Irska, tedy UK, coz jeho neuspokoji. Proto jsme tedy zvolili irskou alternativu v podobe NP Connemara. Puvodne s nami mela jet jeste Pansy, coz bylo ostatne duvodem k tomu, ze Vojta objednal v pujcovne auto tridy B, abychom se vyhnuli tomu, ze dostaneme tridverak. Panzy to ale nakonec nevyslo, takze jsme jeli jen ve trech. Kuba dorazil do Dublinu v patek vecer, takze mesto v tu dobu uz poskytovalo presny obrazek toho, co se tu deje o patecnich a sobotnich nocich. To ostatne mohl obdivoval jeste driv, nez se s nami setkal, a to z autobusu z letiste. Sraz jsme si dali u Spiru. Vsude kolem nas proudili davy polonahych slecen v bizarnich obleccich. Shodli jsme se na tom, ze vylet je treba zahajit pintou irskeho piva a proto jsme zamirili do Temple baru. Od prvni hospody nas vsak odehnal vyhazovac v cernem s tim, ze nejsme dostatecne vhodne odenni k tomu, abychom vstoupili. Obzvlast s despektem si pak premeroval Jakuba, ktery prijel plne vybaven pro horsky pochod, k cemuz samozrejme patri pohorky, batoh a kalhoty, ktere spolu s nim a raselinovymi stopami zustali verne az do pondelni prace. Nelze nezminit Pred druhou hospodou uz ale zadny vyhazovac nestal a tak jsme splynuli s davem a objednali si, pri pivu zhodnotili, co je noveho, abychom se pak vydali domu, protoze jsme chteli brzy rano vyrazit pryc z Dublinu. Kdyz jsme prisli domu, Kuba se nam vysmal, jak mame malinkej byt (coz byla bohuzel pravda) a pak se schoulil do klubicka hned vedle sporaku a sladce usnul.

Sobota

Rano jsme vstali pozdeji nez jsme puvodne chteli a nestihli jsme vcas zabalit , takze sel nakonec Vojta do pujcovny sam a my jsme doma balili, s tim ze pro nas prijede. Jeho prijezd predchazel jeste telefonat, ze auto neni velikosti, ktere jsme doufali. No nevadi… vsak jsme jen tri, tak se nejak vlezeme.

Ukazalo se, ze v pujcovne nebylo dost aut, a tak dostal misto vozu tridy B, vuz tridy C az D. No pohodlne by se nas tam veslo pet i s batohama. Takze jsme za netypicky irskeho vedra nasedli a vyjeli vstric novym zazitkum.

Cesta probihala vcelku vklidu az na necekanou objizdku pred Athlonem, kde nam na kruhovem objezdu bylo zakazno jet temer vsemi smery, ale kudy mame jet uz se ridic nedozvedel. Inu zvolili jsme jednu moznost naslepo, podivali se do Tullamore a po par kilometrech se zase vratili na hlavni, kde byla hrozna zacpa. No trochu jsme si postali, ale nakonec jsme dojeli az do Galway, mesta naseho mladi a rozhodli se zastavit a projit si mesto. Trocha dramatu na parkovisti, kde nam bylo sdeleno, ze se z arealu parkoviste nesmime hnout, jinak nas odtahnou, zavdala pricinu k diskuzi o moznosti zdejsiho kameroveho systemu. Radeji jsme preparkovali a hura do mesta. Prosli jsme centrum, dali si obed a pak se konecne vydali na sever do Connemary. Nebylo jeste moc pozde, kdyz jsme dorazili k Leenaun a proto jsme se rozhodli ze zdolame nejaky vrchol. Samozrejme se jakub s vojtou vrhli vpred mnohem rychleji nez ja, takze co chvili na me cekali. Sice vypadalo, ze zacne co chvili prset, ale nakonec jsme vrchol Ben Gorm zdarne a bez deste zdolali, Kuba vyridil z vrcholu par telefonatu, my jsme si uzili nadhernych vyhledu na protejsi kopce, bourkove mraky duhu a more a uz jsme si to supajdili z kopce dolu do udoli. Dole jsme seznali, ze je cas na pintu a pripadne nejake obcerstveni. Prvni restauracni zarizeni, ktere jsme v Leenaun navstivili nas ale dostatecne neuspokojilo a jenzto Kuba projevil prani doprat svemu sluchu trochu irske tradicni hudby, presunuli jsme se do lokalu jineho, kde jsme i polevku dostali a hudbe uchu doprali. Nebyt neskutecneho mnozstvi midzin, ktere se hrnuli po stavkach dovnitr, zustali bychom i dele. Lec stipance na tele se mnozili a tak jsme se rozhodli odjet a zacit hledat misto na prespani. V mape bylo zakresleno nekolik plazi a tak jsme zvolili tu nejblizsi a zamirili k ni. Kdyz jsme dorazili na misto, nebylo ve tme nic videt, jen nekolik karavanu a stanu nas ujistilo, ze jsme spravne a vydali jsme se na plaz. My postavili stan, Kuba roztahl karimatku na pisku a uz jsme si to chrupali.

Nedele

Rano nas privitala modra obloha, modre more a bily pisek, ktery byl opravdu vsude. V botach, batohu I v ve fotaku ;-(. Ale jinak to byla podivana vskutku nadherna. Clovek by si rekl, ze to snad vubec neni Irsko. Kuba jeste chrupal a tak jsme si s Vojtou udelali moc peknou prochazku podel plaze. Kdyz jsme se vratili, Kuba zrovna lezl z pelechu. Nasledovalo koupani, snidane a pak uz jsme si to padili k Twelve Bins. Zastavili jsme na parkovisti, u ktereho se zdal byt vychozi bod pro vystup nahoru, soude podle turistu mazajicich se kreme proti spaleni.

Vyzvedeli jsme informace o ceste, jak nahoru , kudy dolu, neco malo pojedli, Kuba vyloudil vodu na panovi, co sekal travu u blizkeho domecku a vyrazili jsme. Pocasi bylo vydarene, slunce prazilo a urcite i proto jsem prvnich par desitek vyskovych metru funela do kopce jako sentinel, zatimco kluci si vesele vykracovali jako na spacir. Nakonec jsem ale i ja prvni Ben zdolala. Nahore byl nadherny vyhled. Krasne hrebeny se pred nami vlnili nahoru a zase dolu. Kubu asi vyhled prilis nezaujal, protoze se svalil na zem jako balvan a splynul se skalou. Snad proto, ze vedel, ze ja se do kopce pohrabu jeste par minut. Usnul s rukou pres hlavu a tak jsme ho vzbudli, dali jsme prvni vrcholove kokynko a vydali se dal, protoze jsme videli, ze v dalce prsi.

Kdyz jsme vylezli na druhy Ben, zacalo hrmit a bylo jasne, ze bource se nevyhneme. Rozloucili jsme se s nasimi 'starymi znamymi' z parkoviste, kteri prisli z druhe strany a rychlym krokem se vydali kupredu. Byl pred nami jeste dost velky kus cesty po hrebeni. Za chvili se zpustil lijak a hromy byly cim dal hlasitejsi. Nebylo kam bychom se schovali a tak jsme slezli trochu pod hreben a za malym kusem skaly jsme zaujali posed na bobku. Byli jsme uplne mokri, kolem nas se honily bile mraky a tak jsme tam sedeli a cekali, az se to prezene. Kazdy blesk byl hrozne neprijemny a hromy se mohutne nesly po hrebenech jeste dlouho po tom, co se zdalo, ze jsme bourku prestali. Sice jeste trochu prselo, ale posileni arasidy v cokolade, jsme se rozhodli vyrazit. Po zkusenostech z Norska, jsme jeden arasid nechali panu hor, aby na nas uz bourku neposilal. Shodli jsme se na tom, ze to stejne byla Jakubova chyba, nebot neprozretelne pomocil hory, cimz se navzdy provinil proti Connemarosovi a jeho uzemi. Vsude byli mraky a bourka se mohla kdykoli vratit, a tak jsme nesli primo po hrebenu, ale trochu pod nim, coz bylo sice nepohodlne, ale snad bezpecnejsi. Po chvili prestalo prset a vysvitlo slunicko, takze jsme cestou dolu docista oschnuli.

Hned potom jsme nasedli do auta a vyrazili do Cliffdenu na nejakou veceri. Pres pruvodcovske prisliby mesto az zas tak zajimave nebylo, ale restauraci tu bylo pozehnane a tak jsme ani nevedeli, kterou si vybrat. No nakonec jsme vybrali zvenku hezky vypadajici malou hospudku. Uvnitr sice vykazovala znacnou podobnost se znamym trebonskym podnikem Herna u Soukupa, jak pritomnosti automatu, tak i specifickym zapachem. Jidlo jsme ale dostali, takze jsme si nemohli az zas tak ztezovat. Zahy jsme ale vyrazili na cestu, protoze jsme museli dojet az do Shannonu, odkud brzy rano letelo Kubovi letadlo zpet do Londyna. Vzali jsme to pres NP Burren, kde ani tentokrat nebylo vubec nic k videni. Ke Cliff of Mohers jsme dojizdeli uz hodne za sera a za ukrutne mlhy, takze nebylo skoro nic videt. Navic nas prekvapila nove postavena betonova konstrukce a promenada, kterou to misto ztratilo veskere kouzlo. Kuba zhodnotil, ze utesy jsou teda vyssi, nez ty v Anglii, ale ty jejich jsou stejne lepsi, protoze se na nich daji provozovat hazardni lezecke hratky nad morem. Tak jsme nasedli zase do auta a za drobneho deste dojeli do Shanonu. Protoze to Kubovi letelo hodne brzy rano, tak se nakonec rozhodl prespat na letisti a my jsme po kratkem hledani nakonec usoudili, ze bude nejlepsi, kdyz se tuhle noc vyspime v aute. Nasli jsme siroky odstavny pruh kousek od letiste a nakonec se nam spalo dobre, ackoli jsme v to nedoufali.

Pondeli

Meli jsme posledni den, a I presto, ze to bylo jeste dost daleko, jsme se rozhodli, ze pojedeme do Dinglu. Cesta trvala docela dlouho, ale urcite se vyplatila. Jakmile jsme vjeli na poloostrov, zacali se pred anmi zdvihat krasne stity. Snazila jsem se navigovat, co to slo, ale stejne jsem nakonec byla uplne mimo a zavedla nas uplne jinam, nez jsem chtela. Ani jsem nemela pocit, ze nevim, kde jsme. Ale kazdopadne jsme jeli po uplne jine silnici, nez jsem myslela. Najednou se zacala silnice hodne zuzovat a krkolomne stoupat. Postupne jsme vzdycky museli zastavit, abychom se vyhnuli protijedoucim autum. Draaamo nastalo, kdyz jsme se stretli s pani v cervenem voze. Zacali jsme couvat a rukama mavali, aby jela, lec.. Nezdalo se ji, ze ma mista dost a tak jsme couvali jeste.. Auta za nami couvala taktez, lec pani se to porad nezdalo a tak z niceho nic zacala couvat ona. Bohuzel couvala tak vehementne az se ozvala rana a pani nacouvala do skaly za ni. Nakonec jsme dojeli na nejblizsi bod silnice, kde bylo parkoviste a jakysi alternativni umelec hrajici na podivny nastroj. Vylezli jsme na vyhlidkovy bod, pokochali se krajinou a zase supajdili zpatky k autu, protoze jsme meli jeste stovky kilometru pred sebou. Protoze se ale delalo hezky, rozhodli jsme se, ze v Dinglu jeste chvilku zustaneme a podivame se na blizke cliffy. Silnicka, po ktere jsme jeli byla opravdu uzoucka a Vojta za kazdou zatackou cekal petimetrovy traktor. Meli jsme ale stesti a zadne velke hebedo jsme nepotkali. Okoli pusobilo klidne, vsude se pasli kravy a lidi nikde nebylo moc videt. Meli jsme krasny vyhled na more, ktere bylo neskutecne modre. Cliffy jsme nenasli, ale zato tu byly chlupate ovce se zahlyma rohama. Na zpatecni ceste jsme zastavili v hospudce na obed a pak uz rychle smerem Kerry. Chteli jsme si projet cely Ring of Kerry, protoze ve vsech pruvodcich slibovali, ze to je to nejuzasnejsi, co lze v Irsku videt. No nevim. Mestecko Killarney, ktere je jakymsi vychozim bodem, je naprosto nezajimave a tak strasne turisticke, ze se to snad neda ani popsat. Pravdou je, ze vydat se do Killarney na Bank holiday je sebevrazdou. Hned vedle Killarney se nachazi narodni park, kde by se jiste nejaka ta pekna tura nasla, bohuzel my jsme nemeli cas a tak jsme se vydali dale po slinici mirici k nejznamejsimu a nejfotografovanejsimu mistu v Irsku - Ladies View.

Cesta byla ale dost otravna a to diky snure autobusu v protismeru, ktere si to valily devadesatkou na silnici stejne kvality jako z Trebone do Domanina. Zklamani nasledovalo i na onom proslulem vyhlidkovem miste. Vyhled sice spatny nebyl, ale velke parkoviste, turisti a vsudypritomny McDonalds vsechno znegovaly. Pocasi nevypadalo nic moc, jen na par fotek vysvitlo slunicko, ale zdalo se zacne co chvili prset, tak jsme si rekli, ze uz je dost hodin a cesta domu daleka a otocili jsme to a padili domu. Staveli jsme jednou, abychom nabrali benzin a obcerstvili se. V Dublinu jsme pak vysali auto a doma jsme byli kolem 11.

obr1
obr2
obr3
obr4
obr5
obr6
obr7
obr8
obr9
obr10
obr11
obr12
obr13
obr14
obr15
obr16
obr17
obr18
obr19
obr20
obr21
obr22
obr23
obr24
obr25
obr26
obr27
obr28
obr29
obr30
obr31
obr32
obr33
obr34
obr35

Vystup na Ben Gorm

T=1/200s, F=10, O=28mm, O35=42mm

Vystup na Ben Gorm

T=1/400s, F=6.3, O=28mm, O35=42mm

Kubu to na vrcholu evidentne nebavilo

T=1/640s, F=4, O=31mm, O35=46mm

A uz zase cesta dolu

T=1/250s, F=6.3, O=40mm, O35=60mm

Z fotek je videt, ze Jana neustale zaostava

T=1/500s, F=9, O=28mm, O35=42mm

Vsudypritomne trsy travy

T=1/250s, F=9, O=28mm, O35=42mm

A vsudypritomna raselina

T=1/160s, F=9, O=28mm, O35=42mm

Pohled na nejdelsi zaliv Irska

T=1/80s, F=9, O=28mm, O35=42mm

Az tropicke rano na plazi

T=1/200s, F=8, O=28mm, O35=42mm

Kdyz se pocasi vydari

T=1/250s, F=10, O=80mm, O35=120mm

Jana me neprestava fotit

T=1/250s, F=8, O=28mm, O35=42mm

Ranni prochazka po plazi

T=1/800s, F=5.6, O=80mm, O35=120mm

Ranni prochazka po plazi

T=1/500s, F=8, O=62mm, O35=93mm

Ranni rozimani

T=1/250s, F=8, O=28mm, O35=42mm

Kuba si dava na cas

T=1/250s, F=13, O=31mm, O35=46mm

Prvni koupel v mori v Irsku vubec

T=1/250s, F=13, O=210mm, O35=315mm

Ted uz je to v poho, ale ta voda byla fakt ledova

T=1/160s, F=13, O=70mm, O35=105mm

Priprava na Beny

T=1/160s, F=13, O=28mm, O35=42mm

Vyhled z Derryclare

T=1/320s, F=9, O=28mm, O35=42mm

Pohled na nejvyssi Ben Baun

T=1/320s, F=9, O=28mm, O35=42mm

Kubu to opet moc neuchvacuje

T=1/200s, F=14, O=28mm, O35=42mm

Jezero Lough Inagh jeste pred destem

T=1/160s, F=14, O=28mm, O35=42mm

Okoli 12 Benu neboli Pinu

T=1/200s, F=9, O=28mm, O35=42mm

Okoli 12 Benu neboli Pinu

T=1/500s, F=9, O=28mm, O35=42mm

Dve zmokle slepice po poradne burine

T=1/320s, F=9, O=28mm, O35=42mm

Sestup z hrebenu zpet k jezetu

T=1/200s, F=11, O=80mm, O35=120mm

A krajinka jeste jednou

T=1/800s, F=11, O=28mm, O35=42mm

Nase druhe auto v Irsku

T=1/200s, F=7.1, O=38mm, O35=57mm

Poolostrov Dingle

T=1/160s, F=11, O=28mm, O35=42mm

A jeho certi

T=1/400s, F=5.6, O=80mm, O35=120mm

Sever Dinglu

T=1/60s, F=13, O=80mm, O35=120mm

Dve Ouska

T=1/320s, F=9, O=28mm, O35=42mm

Jezera v Kerry

T=1/200s, F=9, O=56mm, O35=84mm

Jezera v Kerry

T=1/250s, F=9, O=28mm, O35=42mm

Jezera v Kerry

T=1/200s, F=9, O=28mm, O35=42mm