27.09. - 28.09.2008
Vojta

Přípravy

Jana pořád v Čechách, v Dublinu mi všichni dali košem, tak jsem se rozhodl, že uskutečním dlouho plánovaný výlet - pojedu po letech někam sám. Kam to jsem nevěděl do páteční noci. Asi kolem půl třetí ráno píšu Virginii, že jsem se konečně rozhodl a kdyby mě někdo hledal, tak jsem na Dinglu. Je to asi to nejvzdálenější místo, které jsem si mohl v Irsku na 2 dny vybrat. Navíc jedu sám, tudíž to musím celé sám odřídit a to prakticky bez navigace. Ale co, aspoň to bude nová zkušenost.

Sobota

Ráno kvůli večernímu plánování vstávám dost pozdě, takže těžko stíhám půjčení auta v 9 ráno. Navíc jsem chtěl už být zabalenej, jen naložit věci a tradá, mám to přeci jen na pár hodin jízdy. Další zdržení představuje nefunkční informační systém v půjčovně. Takže z půjčovny vyjíždím až po desáté. Doma se stavím pro nakládku věcí a kolem jedenácté vyjíždím z Dublinu. Děs, ani se mi nechce věřit, že tam dneska dojedu. Stojí to vůbec za to? Ale jo má být suprový počasí, možná letos poslední. Navíc jsem přibalil moc dobré cédéčko, takže si ho aspoň poslechnu.

Cesta je kupodivu celkem v poho, špatně sjíždím jen jednou. Ono taky cestou do Limericku není co zkazit. Dál další hodinku a něco a už jsem v Tralee. Je okolo půl čtvrté, na Dingle je to ještě tak hodina, takže už stejně žádné velké hory dneska nestihnu, tak volím porozhlídnutí se po městě, kde se každoročně pořádá festival růží. V íčku konečně kupuju mapu a koumám, kam se bude dát vylézt. Dingle jsme si už jednou kraťounce naťukli, takže jsem tušil, že tam bude co k vidění.

Po asi hodinové přestávce se vydávám na nám již známý ConoarPass. Je to v Irsku nejvýše položený "průsmyk". Dnes tam už ani není tolik aut jako minule. Je asi kolem šesté hodiny a začíná se dost šeřit. Z parkoviště na nejvyšším bodě je sice pěkný výhled, ale už minule jsme si s Jančou vyhlídli cestu, po které by se dalo dostat ještě výš a trochu se rozhlédnout. Nemám moc času a tak po krátké svačince vyrážím směrem vzhůru. Hned po několika metrech cestu opouštím, protože kdoví kam vede a stoupám přímo na vrchol. je to paráda. Opět se ukazuje, že udělat pár kroků mimo cestu se bohatě vyplácí. To jsem pak na Dinglu poznal ještě několikrát. Postupně se dostávám na jakousi náhorní plošinu, ze které se ještě zvedají další kopečky. Je to krása, pomalu se šeří, jsem v celých horách sám, parádní pocit. Jdu kousek na východ, dostávám se nad odpočívadlo, ze kterého jsem ještě před chvílí koukal vzhůru. Sem se musíme vrátit a všechny tyhle kopce obejít. Musí to být krásný jednodenní výlet, když vyjde počasí - Jenom po horách uprostřed Dinglu.

Jelikož už tma opravdu rychle padá, vydávám se na cestu zpátky. Při studování mapy zapadávám nad kolena do bažiny. Naštěstí jen jednou nohou, takže se ještě snadno vyhrabuju ven. Taková malá tůňka hned vedle cesty, kdo by si to byl pomyslel. Jednu nohu mám úplně durch. Nevadí, auto je už tak 15 minut do tmy tak usedám na kamen a nechávám se úplně pohltit tmou. Asi 30 minut jen tak potmě sedím nehybně sedím a užívám si pocitu, že v okruhu pár kilometrů nikdo není. Už jsem dlouho nebyl nikde takhle v přírodě sám. Krásné.

Někdy kolem půl desáté dojíždím do Dinglu. Jeho noční prohlídka mi zabere asi hodinu a u toho si vybírám jednu pěknou hospůdku na nábřeží. Zrovna když si objednávám pití, tak začíná hrát živá hudba. Po pár písničkách je parádní atmosféra. Je to úplně jiné než v hospodách v Dublinu, kde mi přijde, že muzikanti hrajou spíš pro turisty, než pro místní. Sedím za barem a v roztažené mapě a s průvodcem plánuju co zítra. V íčku mě strašili, že má pršet, tak uvidíme.

Asi v půl jedné vyjíždím přes Ventry směrem na pláž, kde lehám pod širák a spím jako zabitý. Přes noc spadne pár kapek, ale jsem línej cokoli proti tomu dělat, tak přes sebe hážu jedinou plachtu co mám. Stan podlážkou nahoru - docela to funguje, jak proti dešti, tak proti větru.

Neděle

Ráno při krátké snídani na pláži rozmýšlím co dál. Vypadá to, že bude skutečně zataženo, takže se zbaběle uchyluju k cestě autem okolo ostrova a po historických památkách, což je pár šutrů rozházených sem a tam. Naštěstí hned u první pevnosti zjišťuju, že maj všude zavřeno, takže to vypadá jen na to auto. Kolem západního pobřeží vede cesta SlaeHead nebo tak nějak se to jmenovalo. Jsem v jednom z míst zvaých Gaeltacht, tedy pár posledních bašt Irska, kde se mluví původním jazykem. A je to poznat, protože se podle značek hned hůř jede. Jen si říkám, co bych dělal, kdybych na jedné z těch prťavých silniček zbořil auto. Jestli bych se tu s těma místníma farmářema vůbec domluvil.

Brzy se pěkně vyčasuje a zůstává krásně modro po celý zbytek dne. Dlužno přiznat, že se opět potvrdilo to, že nejlepší investice v oblasti map a průvodců byla skládací silniční mapa od Michelinu za 2,5. Protože ta narozdíl od různých mega drahých průvodců když ukáže, že je některá cesta pěkná, tak to opravdu stojí za to. Vše začíná výhledem na Blasket Islands. Irové mají tyto ostrovy v lásce především kvůli známým spisovatelům, kterých se zde prý hojně urodilo. O spisovatelích jsem nic nevěděl, ale ostrovy jsou to celkem pěkné. Následná jízda je neskutečná. Co 2 minuty zastavuju a vylézám z auta. Občas si udělám malý půl hodinový výlet k útesům a zpět (opravdu to stojí za to), jindy jen fotím skoro až kýčovité scenérie.

Trasa, která měří pár kilometrů mě přes různé vyhlídkové body (Vyhlidka 1, Vyhlidka 2, Vyhlidka 3, Vyhlidka 4) dovede až pod Mount Brandon, druhou nejvyšší horu Irska (952m). Celkem nudný výstup je korunován mlžným oparem v posledních desítkách výškových metrů. Naštěstí po několika minutovém čekání a se mlha rozjasní a je vidět do okolí. Ovšem na včerejší místo to prostě nemá. Během tří hodin jsem zase dole, a protože už je po páté hodině, zavrhuji navštívit ještě písčité pláže a mířím domů.

Po pěti a půl hodinové nonstop noční jízdě konečně dorážím domů. Ani nevím jak jsem ujel posledních 100 kilometrů. Furt jsem hledal odpočívadlo, ale to prostě nebylo, takže jsem to jel v kuse. Řízení náročné, dálka veliká, ale stálo to za to. Tam se musíme ještě aspoň jednou podívat.

obr1
obr2
obr3
obr4
obr5
obr6
obr7
obr8
obr9
obr10
obr11
obr12
obr13
obr14
obr15
obr16
obr17
obr18
obr19
obr20

T=1/400s, F=9, O=28mm, O35=42mm

T=1/1600s, F=4.5, O=52mm, O35=78mm

T=1/500s, F=5.6, O=80mm, O35=120mm

T=1/400s, F=8, O=28mm, O35=42mm

T=1/100s, F=9, O=28mm, O35=42mm

T=1/80s, F=6.3, O=80mm, O35=120mm

T=1/50s, F=3.5, O=34mm, O35=51mm

T=1/400s, F=14, O=28mm, O35=42mm

T=1/100s, F=14, O=70mm, O35=105mm

T=1/320s, F=9, O=210mm, O35=315mm

T=1/200s, F=10, O=52mm, O35=78mm

T=1/320s, F=10, O=95mm, O35=142mm

T=1/250s, F=10, O=80mm, O35=120mm

T=1/320s, F=11, O=40mm, O35=60mm

T=1/320s, F=11, O=28mm, O35=42mm

T=1/320s, F=10, O=28mm, O35=42mm

T=1/320s, F=10, O=80mm, O35=120mm

T=1/125s, F=9, O=28mm, O35=42mm

T=1/200s, F=10, O=44mm, O35=66mm

T=1/640s, F=11, O=60mm, O35=90mm