Co je to obludárium?

Když je člověk doma, tak si žije uprostřed věcí, které mu přijdou samozřejmé a kolikrát se ani nezamýšlí nad tím, že by ty věci taky mohly fungovat jinak. Není proč. Na cestování je krásný to, že k takovému zamyšlení nutí. A to v obou směrech. Už kolikrát jsme si s Jančou řekli: Tak tohle máme u nás lepší. Nebo taky naopak. To je to co se nám na cestování líbí, když člověk zažije nějakou zrůdnost a pak se vrátí domů a může si vážit toho co má doma.

Irsko se zdá býti v tomto směru nevyčerpatelnou studnou poznání. Moc se na to těšíme, co si zase uvědomíme. Zkusíme tu, většinou obrazově, ale tam, kde to nepůjde, taky třeba ústně, vtipně zachytit věci, co nás tu dostávají. Budou to jak věci pozitivní, tak negativní. Uvídíme, čeho bude nakonec víc. Škoda jen, že jsme nezačali dřív. To by těch záznamů bylo určitě víc a byly by mnohem intenzivnější. A první příspěvek bude ...

#1 - Roztodivná cedule

Tak jsem se nedávno dozvěděli, že na D1 se bourá kvůli absenci informačních cedulí. Irové je sice mají i na obyč silnicích, ale posuďte sami, jestli to k něčemu je.

[komentáře]
Roztodivná cedule

#2 - Když památkář zaspí

Tak tady vzniká irské pivo Guinness. Fotka vznikla při první výpravě na kole po Dublinu. Mám pocit, že by u nás tohle neprošlo. Ale možná se pletu.

[komentáře]
Když památkář zaspí

#3 - Jak se bydlí Irům

Irský bydlení, to je fakt něco. Už jsem to asi dost nakousl ve zkušenostech se sháhěním bytu. Prostě to je fakt divný. Já taky nejsem dvakrát manuálně zručnej - prostě může čtyřikrát měřit úhelníkem, mít ostrou tužku jak břitva, řezat podle latě, ale stejně mi 4 uříznutý prkýnka nikdy nedaj pravý úhle pěknej do čtverce. Ale tak nestavím baráky, ne? Teda jen občas pomáhám a to většinou spíš nějak podělám, než že bych pomohl. Jóó, vytahování hřebíku a demolice, to mi jde. Tím vším jsem chtěl říct, že asi já bych měl mít pochopení, ale táta a bráchové by tu permanentně zvraceli. Ale fakt pořád. Tady všechno dělaj snad lemplové. Prostě zůstává rozum stát.

Oni si snad ani nechtěj zařídit život pohodlně. Nevím, jestli jsme se vždycky pohybovali v blbejch bytech pátý úrovně, ale neřekl bych. V Galway jsme viděli řeknu třeba 10 bytů a tady zatím asi jen 6. A nebyly to byty vždycky starý, nájemní. Byl jsem ve dvou nově postavených rodiných domcích. Bylo to trochu lepší, ale ne o moc. Prostě děs.

Maj v baráku zimu. Protože netopí. No, že netopí má racionální vysvětlení. S tou izolací co maj by protopili majlant. V baráku jim běžně táhne. Dáte ruku k oknům a normálně fičí. Dveře, okna netěsní. Žádnou předsíň kvůli závětří. Úplnou úchylkou je představa, že každá správná rodina musí mít v obejváku krb - kterým táhne (novější byty maj plynovej, aby v obejváku nezmrzli, tak tam už snad netáhne, nevím). Přátelé a teď pozor. Hodně bytů, kde jsme byli, se musí nejdřív pustit ohřev vody, než si chci pustit teplou. A to pěkně prosím jak na sprchu (někde maj na sprše elektrický průtokáče - no podle toho jak teplou vodu chrchlaj naše průtokáče v kuchyních, je jasné, jakým stříčkem se pak člověk musí mýt), tak na teplou vodu v kuchyni. O bojleru už slyšeli, takže se pak dá vidět něco takovédleho.

Jak se žije ... bojler

Výhodu to má - dá se tím solidně přitopit. Bohužel nevýhoda spočívá v tom, že jakmile jednou vypnete, tak se musíte do 15 minut jít mejt, nebo je po všem. A živit tohohle drobečka, to něco stojí. Ale až na nás trhne globální oteplování, tak Irům bude hej, protože za vnější ohřev nebudou muset platit.

Samozřejmě, že si to i Irové uvědomujou, a proto se při koupi tohoto ultravodivého tělesa dá zakoupit tzv. jacket (bunda), který prý všechno vyřeší. Jeden takový jacket jsme viděli u Alexe - dvě matrace silně připomínající právě z půdy snesené a ještě vlahým senem z maštale plněné slamníky připlácnuté na těleso, každý z jedné strany, svázané motouzem. Takže ono to jako nějakým způsobem tady jako je, s tim.

Takových věcí je tu spousta. My třeba v koupelně máme takovéto okno.

Ta tyč, která se odnikud vnořuje do fotky a končí nešťastně zabodnutá nad oknem má dva důvody své existence. První je ten, že se po něm šoupe závěs, podél vany, když se chceme vysprchovat. Druhý je ten, že brání tomu, aby šla záclona, jako v každé normální domácnosti, zatáhnout až dokonce. Prostě to ten, kdo instaloval závěs, potřeboval někam přichytit no.

Jak se žije ... okno

Dobrý jsou také opravy. Je vidět, že lakové nátěry-barvy tady dost jedou. Dokonce i tam, kde se kus starého nátěru odře, či kus parapetu odlomí. Jak to spravit? Naneste bez povrchové úpravy ještě silnější nános barvy.

Proč, pro všechno na světě, když už musí po bytě lézt v botech, si všude pořizují koberce? Asi je to nejsnažší instalace na cokoli, dokonce i tam, kde centrimetrová vrstva laku zklame. Proč maj ty byty tak strašně neútulně zabydlený. Proč musí mít tak šílené vysoký a měkký matrace. Proč jsou ty stěny tak tenký, že je všude všechno slyšet (když jsme byli na návštěvě u Gábiny - holčina co obývá byt po Gráfů - nám říkala, že když někdo u sousedů zvrací do umyvadla, které je ve vedlejším bytě umístěné na zdi, u níž je v druhém bytě postel, tak maj pocit, že jim to dotyčnej háže přímo do postele - Dolby Surround Sounds). A takle by člověk mohl pokračovat ještě dlouho.

[komentáře]

#4 - Dva fešáci

Tak dneska obludáriu trochu odlehčíme a místo toho, abychom se vysmívali my Irům, se můžete smát vy nám. Schválně dávám hlasovat, komu to víc sluší:-). Jinak dokumentační foto ukazuje, jak v Dulinu hledáme práci. Takle v parku postáváme už druhý den a pořád nemůžeme o nic zavadit. Jinak já si musím najít práci bez kravat, každej den bych to neudejchal.

[komentáře]
Dva fešáci

#5 - Školy nemám, ale tohle?

Hned první dny, jak jsme se začli pohybovat kolem centra, mě zaujaly dvě věci: jak málo je tu psů a místní elektroinstalace. Sice o sobě nemůžu říct, že jsem elektrikář - to opravdu ne - a navíc je tu i poblíž centra hodně starších čtvrtí, kde se ta elektrifikace dělala už před dlouhou dobou (teda v poměru na Irsko - v globálu to tak dávno zas není), ale stejně mám pocit, že tohle ja divočina, která se u nás nevidí. Stejně ta elektroinstalace co mají v barácích. Všechno je tu ... no strašně fórové.

Dráty

Už jen ty debilní zástrčky co maj. To mě docela rozesmálo. Jestli jste někdy viděli klasickou nabíječku na Nokii, tak ta je taková trochu baculka. Pak se začla prodávat taková šikovnější, dražší, cestovní, užší. Je taková podlouhlá a zastrkává se naležato. Normálně bych o tom nemluvil, kdybych před pár dny na ebay neviděl reklamu na irskou cestovní nabíječku na Nokii. Vypadala skoro jako ta naše, ale taky skoro jako ta jejich normální. Nejdřív je třeba vědět, jak vypadá irská zásuvka - to co teď budu psát nemám přímo ověřené, jen jsem to slyšel. U nás máme obyčejně zásuvku na fázi, nulák a ochranej kolík. Některé spotřebiče potřebují zapojení přes ochranej kolík, některejm stačí strčit dva kolíky do dvou dírek (rozlišuje se to podle nějaký třídy spotřebičů, jaká má jakej obal atd. - to je jedno a stejně bych to určitě nevysvětlil dobře). Prostě ty poměrně bezpečné spotřebiče, které jsou celé zalité v plastu stačí strčit jen do těch oněn dvou děr. V Irsku, jak říká Honza, nikolivěk. Pořád tři díry. Třetí má snad ale sloužit pouze jako pojistka pro to, aby se ty dvě opravdové zpřístupnily. Zdá se mi to divné, ale slyšel jsem to tak. Prostě se vám nepodaří narvat nic do těch dvou děr, dokud nenarvete nějakej hřebík do tý třetí. Čili ať už je to jak chce, tak prostě sebedebilnější elektrickej kartáček na zuby má zástrčku velikánskou jak prase s jedním naprosto nepotřebným kolíkem, kterej otvírá díry, kde konečně čeká nějaké napětí. A teď proč o tom píšu. Vtip je samozřejmě v té super cestovní nabíječce na mobil, která je samozřejmě zůžená, ale stejně musí mít nakonec tři kolíky, takže prakticky zabírá stejnej objem jako ta necestovní. No museli byste to vidět. Docela vtipné.

[komentáře]

#6 - Cestování v Dublinu

Přátelé, kdo neznáte Čechy, tam vám je taková supr doprava. Kdo četl nějaký naše zápisky z Galway, maily od Gráfů, zápisky od Honzy nebo prostě už někdy slyšel něco o irské přepravě, tak řekne, že se opakujeme, ale prostě to člověka pořád a pořád překvapuje. Ani nevím jak začít. Možná z pohledu člověka, kterej se tu vyskytne a potřebuje se někam přepravit. Takže Dublin je docela velký město na to, aby se tu všude chodilo pěšky - Jana to sice neustále prosazuje, ale já na to neskočím.

Takže z veřejné dopravy máte na výběr hned z několika možností. Můžete Dartem, což je příměstskej vlak, kterej by měl mít přízvysko spíše přímořskej, protože ze zvláštních důvodů, po vzoru tečny, tečuje Dublin city v jednom bodě a jinak se drží při pobřeží.

Pak můžete jet jednou ze dvou tramvají (Luas se jim říká), na které jsou Dubliňané právem hrdí, které ovšem bohužel, asi kvůli špatnému smyslu pro humor, nemají to štěstí, že by se za svou jízdu kdy potkaly. Nejbližší společné body těchto zázraků techniky, které spatřily světlo světa tuším až po roce 2000, jsou od sebe vzdálené asi 15 minut chůze.

Takže zbývá autobus - ta nejhorší volba. V Galway jsme si zvykli, že busy prostě nefungujou a nedá se jim věřit. Ovšem v Dublinu jsme při takovém množství spojů čekali něco jiného. Špatně. Je to snad ještě horší. Popíšu několik vlastností dublinské dopravy busem. Celý (nebo 99%) systém busů v Dublinu má hvězdicovou topologii. To, co je dobré v síťových systémech, nemusí být dobré pro dopravu. Prostě jestli nepracujete v centru, tak jste nahraní. Všechny autobusy jedou nejkratší cestou do centra, skoro do jednoho bodu - na nábřeží. Čili se dá s trochou nadsázky říct, že odevšad se dostanete do centra, k řece, kde se můžete ... no třeba zoufalí z dublinské dopravy utopit. Zároveň se dá, ještě s větší nadsázkou, říct, že když právě vylezete z řeky na nábřeží, tak se můžete busem dostat tam, kam potřebujete. A také se dá zcela s určitostí říct, že když jste v nějaké části Dublinu C, kde C <> DublinNábřeží, a chcete se dostat do části E, kde E<>C a E<>DublinNábřeží, tak jste F, kde F=Fucked.

Navíc, vím, že tomuhle se bude špatně věřit, tu prostě neexistujou dopravní řády. Existuje tu jenom informace o tom, kdy jaký autobus odjíždí z počáteční stanice a pak přibližný odhad, jak dlouho to může trvat na pár významných zastávek. Ale stejně to nefunguje. Když dva autobusy v řadě nepřijedou, tak se nic neděje. Je to trapné. Jdete na bus a čekáte. Navíc na těch zastávkách většinou ani není napsáno, jaké číslo tam staví (ono to vlastně není důležité, protože když stojíte na levé straně silnice, tak bezpochyby bus zamíří na nábřeží a když na pravé straně, tak si spusťte přímku z nábřeží, veďte ji vaším místem na mapě a pokračujte dál ve stejném směru - tam jedete), což je pro cizince velice matoucí. Mám vlastně pocit, že pro cizince je to celé strašně nepoužitelné. A k tomu přispívá i fakt, že to co vidíte, je snad nejlepší oficiální mapa spojů, co se dá sehnat - zvracet, zvracet, zvracet. Naštěstí jsme po dlouhém hledání našli na webu projekt nějakého studentíka, kterej do Google maps, zanesl, jak ty linky jezdí. Sice je to takové nešikovné, ale aspoň pro představu je to lepší než toto.

Mapa

Jestli si myslíte, že ta mapa není důležitá, že si prostě v nějakém Idos-like systému stačí zadat start a cíl a ono vám to najde, kde nastoupit a kolik minut máte na přestup, tak to jste na velkém omylu. Nic takového tady neexistuje. Ohledně dopravy jsou zajímavé tyto články, tak kdyby měl někdo zájem: Do Dublin Bus know what a map looks like?, Pár dopravních tipů.

Nicméně závěrem se dá říct, že ty lidi, co tak postávaj na zastávkách v slepé víře, že dneska nějakej bus přijede, jsou celkem spokojený a je to asi jen náš pohled, že musíme být nervózní, že furt koukáme na hodinky a říkáme si, jakto že to má dvě minuty zpoždění. Uvidíme, buď si zvykneme, nebo budeme chodit pěšky. Nic jiného se asi ani dělat nedá. Možná by stálo za to si zvyknout. Jinak ty doubledeckery jsou moc hezký a maj prima místa na batohy; to se o českým autobuse říct nedá.

[komentáře]

#7 - Dobrý bankovnictví, ale...

To, že máme v Čechách brutálně vysoký poplatky za všechno, co má v názvu slovo účet, je veřejně známo. V tomto směru Irsko vede. Nevím jestli je to tím, že si v bance pořád myslí, že jsem student, ale každopádně, za tři roky naprostého transakčního ticha se na mém účtu neztratilo ani euro. Internetové bankovnictví je samozřejmostí, zadarmo. Nevím, jak je to s hypotékama nebo jinejma službama, ale takové to běžné vedení účtu je pohodička. Sice jsem někde četl, že teda pokud jim po 4 letech nedodám žádný doklad o studiu, tak mi to převedou na normální účet, ale Honza stejně říkal, že za vedení ani tak nic neplatil. Tak uvidíme. Má to jen jednu takovou vadu na kráse. Asi jako u všeho, tak i u zakládání účtů se mění podmínky. Nějak jsem to našim předchůdcům nevěřil, ale asi se tu za ty 4 roky hodně změnilo (že by to mělo co dělat s volným pohybem Poláků od roku tuším 2004?). Všechno je takové přísnější. Dřív jsem přišel do banky s umaštěným papírem, kde bylo od našeho landlorda napsáno, že u něj bydlím, a v bance mi založili účet. Teď, když si ho chtěla založit Jana, tak že prej musí přinést nějakej účet za elektriku vystavenej na adresu a její jméno. A nestačí smlouva o nájmu poslaná na naši adresu s razítkem a se všim.

Navíc mě docela zklamali, když jsem si měnil výběrovou kartu za platební. Řekli, že mi ji do tři týdnů pošlou. Za tři týdny přišel dopis, že mi ji za tři týdny pošlou. Tak furt čekáme. Takže úplně růžové to tu také není, ale přeci jenom by se naše ústavy mohly trochu inspirovat.

[komentáře]

#8 - Kino

Maj tu několik kin, takže se snad budeme dostávat, protože nás to oba baví. Od Honzy jsme měli informaci, že se tu dá pořídit celkem levně jakási permice. Za cenu dvou představení se dá celej měsíc chodit zdarma na tolik filmů, co kdo snese. Tak jsme si to chtěli pořídit. Problém je, že se člověk musí upsat na celej rok, ale stejně do toho asi půjdem a riskneme, že se tu rok zdržíme. Tak to je konečně nějakej ten bod pro Irsko ne?

[komentáře]