Jelenov 2008

Úvod

Tak konečně se mi povedlo vyhecovat Elišku, aby něco stvořila. Akorát, jak sama při dobré paměti uvádí, se s Janou přidala až v sobotu, takže k tomu jen dodám, že uvědomělejší členové si tradičně dali sraz už v pátek. Co se tam ale dělo taky nevím, protože já jsem jel tentokrát z Prahy a to s Lůcou, což mělo za následek to, že jsme dorazili s mírným zpožděním. A to proto, že v Sušici na nábřeží Lucce byla taková zima, že jsme si místo 40 minutového čekání na autobus došli na čaj a hnusnýho gambáče, kterej za to mimochodem ani nestál. Když jsme po 30 minutách, aby jako nebyly tlaky, dorazili zpět na nábřeží, zjistili jsme, že jsme ani do tý hospody nemusili chodit, protože to za těch 10 minut, co jsme tam ve skutečnosti měli čekat, ani nestálo. Inu stopoval jsem prvně s Luckou. A to prosím za neustálého remcání a odmítání her na kolikáté auto bere.

Když jsme asi po hodině konečně stopli do Rejštejna, Lucce to ještě nebylo, jako že nás mohli vzít až na Čenkárnu, a že jako jsem to měl zařídit. Ale to nevadilo, asi po 30 minutové procházce nocí nám ještě zastavilo auto a partička veselých mladíků z Prahy nás vzala až pod krpálovou stráň. Jen chci, abys, Lucko, věděla, že tě z toho neviním :-) - měl jsem se na ten řád taky podívat a o to míň pak pyskovat. Ale jelo se nám dobře ne?

Tak, děti, a teď už pěkně poslouchejte Eliščino vyprávění...

Sobota

Protože v letošním rozhodování o termínu konání tradiční jelenovské akce převládly sobecké časové dispozice účastníků nad předpokládanou přízní počasí (prostě už na sníh nevěříme a nečekáme), ujal se Matouš srdnatě zajištění šumavské chalupy, vyštval ve stanovenou dobu pana Velka, vlastní rodinu i rodinné přátele a umožnil nám tak dorazit v přiměřeném počtu a dobrém rozmaru. Líčení pátečních a raně sobotních událostí nutno přenechat jinému z účasníků, neboť v této době jsem se zabývala nalámanými českobudějovickými pacienty. V téže době Janča doladila svoje znalosti práva, aby je v sobotu po ránu patřičně předvedla, utvořila se mnou silnou posádku a po zajištění nezbytných zásobárenských úkonů (nákup čočky, okurek, růžových kolíček), šťastném vyváznutí ze spárů policistů, návratu pro autoatlas a pár chybných odbočkách, zapříčiněných především mým zaujatým vyprávěním o kancích a bizonech, šťastně dorazila do lůna šumavských hvozdů a vřelé čekající náruče manželovy.

Protože o bugatění v okolí chalupy mohl uvažovat jen nejzarputilejší bahnofil, vyrážíme záhy pod Matoušovým vedením na nezbytnou pěší výpravu za krásami šumavských pralesních jedlí. Cestou se projevuje Tomášova smyslnost, což je nejlépe zřejmé z dostupné fotodokumentace, zatímco Aleš v téže době plýtvá chmelovým mokem na vytváření pochybných emblémků ve zbytcích sněhu. Nejsem zbytek sněhu, proto se mi nedostane chmelové tekutiny, nevadí, Helča má s sebou Haribo medvídky, z nichž nemá ráda právě tu příchuť, kterou mám ráda já, chachá. Program dále pokračuje Honzovým osvěžením se v horském toku (v jesenických lázních mají speciální bazének na ranní koupele nohou, Honza ovšem není zhýčkaný a nohy si koupe odpoledne jen tak v potoce, ani se nezouvá). Matouš, na chvíli zaujat očistnými procesy, uvažuje o chemickém čištění svého kultovního kožíšku, brzy však tuto možnost vyhodnocuje jako pro kožíšek nevhodnou, ba nebezpečnou. Po splnění mise JEDLE postupujeme k Turnerově chatě, kde mají dle Matoušových slov týraného Vydrýska. Vydrýsek je ovšem momentálně zazimovaný, takže nemůžeme míru jeho nesouhlasu s pobytem ve stísněném výběhu spolehlivě posoudit, Matouš však trvá na výstupu na ochranu Vydrýskových práv, naštěstí tuto akci moudře časově situuje za naše občerstvení v chatě. Číšník však nepochybně něco tuší, protože ačkoli si všichni pochutnáváme na šumavské hobové polévce, českých knedlících a špenátu a jiných zaručeně jedlých tuzemských pochutinách, Matouše se pán snaží umlčet čínskými houbami bez octa. Marně. Ani početná smečka spokojeně vyhlížejících bobtailů není dostatečnou zárukou blaha fauny na Turnerově chatě, proto apel na zajištění Vydrýskova blaha přece jen proběhne, by't bez efektu. Po houbách se odebíráme zpět ku chalupě, bolestně hodnotíme výstup do svahu jako rok od roku namáhavější a spálené kilojouly hojně doplňujeme Helčinými těstovinami. Už tradičně realizujeme doutnající zlomyslnost vůči kamarádům zadáváním zvláště zákeřných pantomimických úkolů, které letos vrcholí Honzovým bagrem a náruživým buldokem. Aleš holduje raději osamělému saunování a Zasa se celý večer těší, kdy ji přizve, na což nakonec dojde. Zasa je totiž saunový typ, jak říká Tomáš. A tím sobotní den i noc na Jelenově končí. Dobrou noc, děti.

Neděle

... Eliška slíbila, že bude ...