09.05. - 11.05.2008
Jakub, Chiara, Vojta

Přípravy

Jednou si takle píšeme s Kubou a on že jede do Walesu, tak jestli nechceme jet s ním. Zezačátku se ozvaly šetřící obavy, vždyť nejsme v Irsku ani měsíc a už lítat na jiné ostrovy... Pak se ale ukázalo, že do Walesu jede přímo z Dublinu trajekt a že to nevychází vůbec draze. Tak proč ne. Zprvu jsme to plánovali oba s Janou, ale té se nějak ozvala piha, a tak raději využila volna na cestu domu, aby jí tu pihu táta vyřízl.

Páteční psí llunando

Do práce (to jsem ještě dělal v Blackrocku) vyrážím už s batohem plným věcí, protože nevím, co nás tam přesně čeká. Ale Jakub zmiňoval nějaké chození po kopečkách, tak to asi moc náročné nebude. Navíc Kuba sliboval, že vezme stan, takže o to víc věcí se mi do batohu vejde.

Na lístku sice psali něco o nějakém check-inu, ale mě se to zdálo nějaké divné, proč by na trajektu byl check-in a vůbec. Navíc jsem si tak nějak neodhadl cestu z Blackrocku do Dun Laoghaire, a proto dobíhám do přístavu s velkým zpožděním, dávno po zavření check-inu, asi 7 minut před odjezdem lodi. Po chvilce se mi podařilo najít i člověka, co mi udělal opožděný check-in, který byl k mému údivu téměř shodný s tím, který provádí letecké společnosti. Prostě jsem musel odbavit velký batoh. Dobíhám obrovským chobotem na trajekt a nebýt letušky u vchodu, tak ani nepoznám, že už tam jsem. Radši se ptám, jestli jako míří na Holyhead a ona že jo, takže konečně usedám a začínám relaxovat a říkat si, že už nikdy nebudu chodit pozdě.

Cesta je mnohem příjemnější než letadlem. Je to ohromná loď, vůbec nic takového co jsem zatím viděl. Jelikož jsem si vyměnil i pár těch liber, tak si můžu dát nějakou tu večeři a za dvě hodiny jsme v Holyheadu. Pár minut na to nasedám do vlaku směřujícího přes Bangor až do LLandudno junction, kde máme sraz. Já dorážím o asi dvě hodiny dřív, takže si chci zkrátit dobu čekání v nějaké hospůdce. Bohužel za celé dvě hodiny se mi nepodařilo žádnou najít a dokonce jsem zabloudil v jakési industriální zóně prokletého LLandudna, ze které jsem se už málem nedostal. Jediná cesta, kromě té zpátky, byla probít se křovím a drátěnými ploty, abych se nakonec jak přízrak vynořil z křoví u mega parkoviště pro kino a McDonnalds, kde jsem vzbudil zájem poflakující se LLandudnské mládeže. Poslední minuty tak trávím v konečně objevené hospodě asi dvě minuty od nádraží - bohužel opačným směrem, než jsem se vydal já. Zde mám taky příležitost setkat se prvně s angličtinou s waleskými prvky, u které se nemohu rozhodnout jestli jí rozumím víc nebo míň než té irské.

Za chvíli doráží Jakub s Chiarou (italka, jedna z žen Jakubova Londýnského harému). Kuba je první známý člověk, co vidím po odjezdu z Čech, takže je dlouho co vyprávět. Pivo už nám nenalijou, a tak nezbývá než aby Kuba vytáhl mapu - umaštěný papír, který obsahuje několik čtverců satelitní mapy z Google maps, kde hledáme něco, co připomíná nejvíce mořský břeh a jdeme se tam vyspat. Já jsem do této doby vůbec netušil, kam jedeme, co bude, prostě nic. Můj úkol byl dostat se do Llandudna. A tam jsem byl. Dál už to bylo pouze na Kubovi. Po chvilce jsme objevili, na takové cestičce okolo napůl vypuštěného zapáchajícího moře. Stavíme stan, který je plánován pro mě a Chiaru, Jakub si zalézá do svého magického vaku i když se zdá, že v noci bude pěkná mela. Po chvíli ale zjišťujeme, že v okolí nesmrdí jenom moře, ale i zároveň spousta psích hovínek. Stěhujeme se proto jinam.

Chřipková sobota

Ráno zjišťujeme, že za A) Jsme si vůbec nepomohli; B) Stezka kterou jsme v noci objevili, slouží pro účely pejskařů z celého Llandudna Junction a přilehlého okolí - tudíž začínáme tušit, co asi tak ten záhadný název města znamená; C) I v Británii se občas přihodí buřiny i s blesky (Kuba tu noc v magickém vaku nějakým, mně záhadným, způsobem přežil). Ráno už je celkem pěkně, takže při neustálém vyhýbání se hovnům balíme a vyrážíme zpátky na nádraží, odkud nám jede autobus do Blaenau Ffestiniog. Kuba se po chvilce snažení, za pomoci českých blableblů, o vyslovení názvu správně vzdává a ukazuje řidiči město na mapě - ano, kdo by pochyboval: jedná se opět o jednu z výhodně vydražených map na ebayi za pár pencí. Tato mapa zase vyniká tím, že je původně zamýšlena pro nějaké vzduchoplavce či co, takže zobrazuje různé překážky jako vysoké napětí atd. Nikoliv však turistické stezky.

v Blaenau jsme něco okolo jedenácté a teď teprve začínám pozorovat změnu, kterou Kuba prodělal. Kdo byl v Lake Districtu mi dá jistě zapravdu. Tento vždy nenáročný Kuba, který na výletech odmítal civilizaci, jak jen to šlo, najednou ukázal touhu zajít si na typical full british breakfast. Nejdříve jsem si jen myslel, že doplníme v nějakém krámu zásoby a vydáme se konečně do přírody. Ale ono ne. Opravdu vcházíme do takové dalo by se říct kafetérie, kde si dáváme různé scony, o jejichž stáří a kvalitě se Kuba neomaleně přesvědčuje u prodavačky. Je to tak. Kuba začal chodit na snídané do kafeterií. Nejdříve jsem to přisuzoval spíš tomu, že je s náma Chiara, která to má ráda, tak proč se nepřizpůsobit. Ale v průběhu výletu nemůže být pochyb. Je to Kuba. A já jsem si ten jeho způsob taky oblíbil. Aspoň pokud jsme v cizině a člověk tak může poznávat různé druhy jídel, piv a jinejch dobrot, které jsou spojené s tamními kraji.

Po vydařené snídani tedy konečně vyrážíme. Ještě se stavujeme v turistickém centru a vyptáváme se po místní turistice. Turistické centrum je to veliké a pěkně zařízené. Má jenom dvě vady. Pán, který nám podává informace, je moc hodný, ale má tak silný přízvuk, že nám debata, ve které se všichni tři snažíme domluvit, co pán vlastně říkal, zabere další půl hodiny. A když si to vlastně všechno ujasníme, tak zjišťujeme, že pán byl akorát hrozně bezradný a na otázku, co tady můžeme vidět zajímavého, vůbec neuměl odpovědět. V zoufalosti nás poslal podívat se na přehradu a se slovy kam bych vás jen tak poslal nám začal vyprávět o historii města a těžbě břidlice. A že teda jako musíme vidět příbytky, kde žili lidi co tu břidlici těžili.

S tou břidlicí má teda pravdu. Už když jsme koukali do Jakubovo mapy, tak jsme na místě tohoto městečka viděli označení jako skládka, což mě nedávalo moc smyslu, protože to zároveň bylo v národním parku. No takže se nakonec ukázalo, že to je skládka nepoužité vytěžené břidlice. Vypadalo to zajímavě. Celé město bylo těžbou břidlice poznamenané a Kuba s Chiarou prohlásili, že je to škaredé město. Mě se tak úplně nezdálo, ale favorit to taky nebyl.

Konečně tedy toto městečko opouštíme a vydáváme se do bývalého obydlí těžařů. Stoupáme kolem celkem pěkného jezera Slatterlake, bohužel po špatné straně, v té víc bažinaté, takže jsme za chvíli durch. Teda aspoň já s Chiarou, která má jen botasky. Po odpočinku a svačince, vylézáme na náhorní plošinku, kde je skládka břidlice dost patrná. Naneštěstí Kubovi je nějak špatně, což inzeroval už na začátku, a nijak dvakrát dobře se mu nejde. Ale překonává se. Proto jdeme dál, párkrát ztrácíme cestu, ale rychle zase nacházíme. U jezer si dáváme další svačinku a Kuba už opravdu nemůže. Jediné co ho žene dál je PUBlic house v místě kam máme dneska dojít. Naštěstí nás čeká už jen klesání krásnou strání plnou oveček a zvlněného terénu. Prakticky pohled, který jsem si si myslel, že najdu v Irsku na každém rohu a nestalo se tak.

K večeru dorážíme do Bethanie, což je místo u silnice, ale bez domů a hospody. Proto si musíme ještě tak 4 kilometry zajít. Kuba zastavuje lidi na potkání a ptá se na nám již známé otázky, jen aby přesvědčil lidi, aby nás do Beddgelertu zavezli. U prvních lidí se to nedaří, ale po pár autech máme štěstí na stopa a zastavuje nám milý pár, který byl někde v okolí bouldrovat a veze si domů velikánskou bouldrovací žíněnku. Ta vyplňuje celý prostor zadních sedadel. Tam bychom se ale měli složit my. Nejdříve se tedy naskládáváme do auta a klučina se na nás snaží žíněnku hodit. To ovšem není možné, a proto si ji bere k sobé do předu, čímž úplně zastiňuje výhled řidičce a on sám snad ani nesedí na sedačce, nýbrž někde pod ní. Zavážejí nás až do moc pěkného městečka a dokonce nám dávají tip na spaní.

Nejdříve ale musí přijít Kubovo léčebné pivo, welšské pivo, které už při čepování vypadá úplně jinak, než piva, jak je známe my. Večeře byla taky moc dobrá, ale to už Kuba, přestože je asi 8 hodin, usíná na židli. Jdeme tedy na doporučené místo, stavíme stan a Kuba zalehá. Opět vedle stanu do zázračného pytle. Je sranda ho pozorovat, jak se tam ještě za světla válí ve spacáku. Usíná a my s Chiarou jdeme zpátky do města posedět u piva a popovídat. Vracíme se asi okolo 12 a jdeme rovnou spát.

Upocená neděle

Probouzíme se opět do pěkného rána. Zdá se, že spánek zapůsobil na Kubu zázračně. Balíme a vydáváme se zpět stopem do Bethanie, kde začínáme stoupat na nejvyšší kopec Walesu - Snowdon (1,085 m). No jenže to já jsem dlouho nevěděl. Hlavně jsem to nevěděl, když jsem si balil věci do batohu. První část stoupání moc pěkným údolím byla ještě v pohodě. Ale při závěrečném stoupání do sedla a posledních 200 metrů v suti byl můj konec. Prostě jsem umřel. Nemocný Kuba a Chiara šlapali jako kamzíci a mě nezbylo než provozovat S&S - Swearing And Sweating. Bylo to strašné, po každém kroku jsem zastavoval a nabíral dech. Když jsem se na vrchol konečně vyhrabal, zatáhlo se a začlo pršet. Takže výhled skoro žádný. Na vrcholku jen něco málo posvačíme a už vyrážíme v dešti dolů. Volíme cestu kolem jezer. Dolů už se dobře, takže jsem schopnej i trochu komunikovat. Asi po hodině dorážíme na takové parkoviště, odkud nám jede Autobus směrem do Betws-y-coed. Odsud nám asi za hodinu jede vlak. Takže je čas celý výlet završit večeří a pivkem. Obsluhuje nás taková postarší paní, která do svého výherního hracího automatu vhazuje jednu penci za druhou a náramně se blikajícím automatem baví.

Za chvíli je už ale čas jít. Začíná opět pršet, ale nám to už nevadí, protože sedíme spokojeně usazeni na vlakovém nádraží a čekáme na vlak do LLunanda. Ale čekáme nějak podezřele dlouho a ještě víc podezřele sami. Asi po deseti minutách po plánovaném odjezdu vlaku se Kuba vydává zjistit, co se stalo, aby přišel s novinou, že to není vlak, nýbrž autobus co nám ujel. Nastává celkem zajímavá situace, protože za 45 minut odjíždí z Lladnunda Kubovi a Chiare poslední vlak do Londýna. Cesta do Lladnunda trvá vlaku 40 minut. To znamená, že už teď jsme pěkně nahraní. Vyrážíme na směrem, kde tušíme hlavní silnici na Lladnudno. Strašně prší. Naštěstí než tam dorazíme, staví nám nějaká hodná Walešanka, která nás všechny tři autem, které snad právě před chvílí těžilo v lese, bere do Lladnunda. Tak nějak ji popisujeme situaci, že bychom měli stíhat vlak a ona na to, že je to stihnutelný, když nebude zácpa. Stihla to moc dobře a cestou nám ještě stihla vyprávět o jejím psovi, který jel také s náma a o tom, jak nesnáší Anglány. Rychlou chůzí docházíme na peron, Londýňané nasedají do vlaku a odjíždějí směr Londýn.

Mě nezbývá než počkat na první vlak a vydat se do Holyheadu. Jelikož mě čeká ještě asi pět hodin čekání vydávám se prozkoumat noční centrum. Ale není moc zajímavé, takže se nakonec vracím do přístavu a ustýlám si na zemi. Okolo druhé ráno se budím, nechám se odbavit a tradá do Dublinu. Na lodi další šlofík a v šest ráno jsem v Dublinu jako na koni. Rychle dojít domu, dát si sprchu, sednout na kolo a vyrazit do práce...

Rady

  • Trajekty

    Mezi Dublinem (nebo Dun Laoghaire) a Holyheadem jezdí dvě trajektové společnosti. Jedna je Irish Ferries a druhá StenaLine. Ceny mají přibližně stejný, záleží kdy jedete. Já jel tam se Stenou (nástup v Dunu hned vedle Dartu) a zpátky s Irish Ferries. Ti mě vyhodili v přístavu v Dublinu, odkud je to do města pěkná štreka, ale jezdí tam městská.

    Trajekty jsou veliký (mnohem větší, než jsem byl zvyklej), je tam pohodlíčko restauračky atd. Takže lepší než letadlo. Rychlejší lodě to urazí za necelý dvě hodiny. Pomalejším to trvá něco okolo tří hodin. Na zpáteční cestě tam bylo i kino, což jsem ale nevyužil a spal. Navíc mě překvapilo, že normálně odbavují batoh, kterej tudíž na palubě nemáte. Takže s tím počítejte. Zároveň jsou tam asi 30 minutové doby na odbavení.

  • Měna

    V Britsku se platí jináč než v Irsku. To je jasné. No já neměl moc času měnit prachy. Navíc mě Kuba přesvědčoval, že mi libry půjčí, ať to neměním. No ale já stejně potřeboval drobné na vlak, tak jsem asi 20 liber měnil. To se dá udělat v každé bance. Myslel jsem si to, ale spoléhat jsem na to nechtěl, ale teď to berte jako potvrzené - na trajektu jsou taky směnárny.

  • Cesta tam a zase zpátky

    Cestování z Dublinu do Walesu je poměrně snadné. Nejlepší je využít kombinací vlaků a trajektů. Perfektní popis, ze kterého jsem čerpal, je na těchto stránkách. Lístek se dá zakoupit buď přímo (například Dublin Londýn), nebo si to můžete zařídit zvlášť. Dají se pořídit výhodné lístky, když se to kupuje třeba jako zpáteční, ale jsou tam podmínky, že se musíte trajektem vracet zpět ten samý den. To se dá zařídit pomocí společnosti SailRail. Pro plánování se může hodit britská odnož IDOSu nebo přímo waleská železniční společnost Arriva Train Wales. U nich se dají koupit lístky online a oni vám je zadara pošlou domů, ale to se dá snad udělat jen pokud žijete v Británii. Taky se lístky dají koupit online a vyzvednout si je buď přímo na kase nebo v takových chytrých automatech, kde zadáte referenční číslo koupě. Ale ty automaty taky nejsou na každé stanici. Takže pokud ani jedna možnost nevyjde, tak musíte jako já platit přímo ve vlaku, což jde, ale chce to spíš mít hotovost. Na karty bych moc nevěřil.

Pár odkazů o Snowdonii tady a tady. Více fotek na fotky.ouska.net

obr1
obr2
obr3
obr4
obr5
obr6
obr7
obr8
obr9
obr10
obr11
obr12
obr13
obr14
obr15
obr16
obr17
obr18
obr19

T=1/3200s, F=3.3, O=28mm, O35=42mm

T=1/1250s, F=5.6, O=28mm, O35=42mm

T=1/1250s, F=5.6, O=28mm, O35=42mm

T=1/160s, F=22, O=28mm, O35=42mm

T=1/50s, F=22, O=28mm, O35=42mm

T=1/100s, F=22, O=28mm, O35=42mm

T=1/250s, F=14, O=28mm, O35=42mm

T=1/160s, F=14, O=28mm, O35=42mm

T=1/160s, F=14, O=80mm, O35=120mm

T=1/250s, F=7.1, O=80mm, O35=120mm

T=1/125s, F=14, O=28mm, O35=42mm

T=1/125s, F=14, O=28mm, O35=42mm

T=1/250s, F=8, O=28mm, O35=42mm

T=1/320s, F=7.1, O=210mm, O35=315mm

T=1/640s, F=7.1, O=210mm, O35=315mm

T=1/320s, F=7.1, O=210mm, O35=315mm

T=1/200s, F=5, O=38mm, O35=57mm

T=1/800s, F=7.1, O=28mm, O35=42mm

T=1/400s, F=7.1, O=62mm, O35=93mm