7-8.8.2010
Miloš, Eliška, Jirka Houdek, Vojta

Přípravy

Tak dovolenejch letos moc nevyšlo, vod bylo taky loni víc a hlavně ještě jsme letos nebyli na žádné rakouské řece. Navíc někteří z nás začínají pokukovat po jiné řece, než je Salza. Prostě vyzkoušet jinou řeku je lákavé. Snad i vzpomínka na první Salzu nás nutí přemýšlet o tom, zda tedy letos nepojedeme s nějakou cestovkou, která nás vezme na nějakou jinou řeku s průvodcem, abychom náhodou něco nepodcenili. Jako dobrá se jeví agentura cvok.cz a zvláště pak jejich zájezd víkend pro divočáky. Bohužel Eliška z pátka na sobotu slouží, takže páteční odjezd nestíháme. Takže ze začátku se zdá, že se nikam nejede. Ale jelikož to nikdo neříká naplno, tak se v půli tejdne rozhodne, že pojedeme na vlastní pěst.

Já jsem celý znejistělý, protože po celkem důkladném pročítání všech možných i nemožných příhod z raft.cz ve mně rakouské řeky opět budí respekt. Nicméně vybíráme dva lehčí sjezdy, takže se snad nic nestane. Teď už jen najít lidi. Aspoň tři posádky by byly dobré. A to je ten kámen úrazu. Po této zkušenosti nemůžu souhlasit se slavnou frází, která fekální formou popisuje, kolikže to těch lidí na světě vlastně je. Nejen, že se nám nedaří najít třetí posádku, ale ani po 3denním ustavičném hledání nejsem schopen sobě najít háčka. Nejdříve zkouším oslovovat pouze zkušené typy, v pátek před odjezdem do půjčovny zkouším takový bláznovství jako je kontaktování kamarádky z Dublinu, kterou jsem viděl jen jednou v životě, asi před 2 rokama a ani nevím, jestli je už zpátky či nikoli. Slyšel jsem snad všechny možné výmluvy. A většinu z nich minimálně dvakrát. Byly tam svatby, pohřby, narozeniny, práce, dovolená... prostě všechno. Neskutečné. Prostě už asi neznám dost lidi. Snažili se i Doubků, ale výsledek stejně mizernej.

V půjčovně se nějak domlouvám na neurčitý počet dnů, půjčuji výbavu pro univerzálního háčka velikosti číslo 54 s nohou číslo 8. S Doubků se tak nějak domlouvám, že když už jsme tomu věnovali tolik energie, tak určitě aspoň na den někam vyjedeme. Zrovna jsou mega záplavy, zvláště v Severních Čechách, a Otava nevypadá vůbce marně. Nakonec jsem splašil Jirku Houdků (kterémužto jsem přerušil víkendové rande s Pavlínkou a moc ho to mrzelo), kterej může aspoň na jeden den. Takže ho navnaďuju Otavou na sobotu. Ale večer to ještě přehodnocujeme a i Doubků se zdají být svolní s Rakouskem na den. Takže ještě pořádné studium řeky do dvou do rána a ráno mám sraz s Jirkou v půl osmé u nich doma.

Sobota

Ve třičtvrtě na osm jsem u Houdků jak na koni a marně se snažím Jirku přemluvit, aby si vyzkoušel to, co jsem mu včera napůjčoval. Řka, že to stejně už teď nemá cenu, bere starý kecky, zasedá a chutě se zakousává do prvního z mnoha rohlíků. Dneska se ještě několikrát ukáže jako pravý labužník, kterému výlet pokazí snad jen nedostatek proviantu. Už včera mě do telefonu ohromil otázkou: "Tak co si vezmu s sebou? Nějakou svačinku, ne? A ten neopren potřebuju?".

Po osmé jsme u Doubků, mírně mží - bude definitivně pršet celý den. Jelikož je Otava jen na 25 kubících (ale stoupá) a protože jsme dobrodruzi, volíme tedy Rakousko. V plánu jsou dvě nejbližší řeky, co je možné sjet - Steyr (můj několikaletý sen obnovovaný každou zimu při cestě do Hinterstoderu) a Teichl (naprostá neznámá). Bohužel před 7 dny přestal fungovat kajak.at, takže absolutně nemáme páru o tom, kolik je tam vody. Nicméně už několikátý den prší, takže snad tam nějaká bude. No ale aby ji zase nebylo moc. No Teichl má být řeka pro začátečníky, tak snad nás tam nic nepřekvapí. A Steyr? Rozhodneme na místě až kolik bude vody. Jen abychom zvládli nastoupit až pod vodopádem a ne nad ním.

V půl deváté vyjíždíme (Eliška u mě dospává službu. Miloš si nechal doklady odvézt někam do Ostravy, a tak jejich auto řídí Jirka) a v neuvěřitelných jedenáct hodin jsme na místě. Ta dálnice protažená až za St. Pankraz je suprová. Na dva překmity se dostáváme na správné parkoviště na levém břehu Steyru. Při prvním překmitu se dostáváme na pravý břeh, na soutok s Teichlem, což je nyní soukromý pozemek. To ovšem zjišťujeme až ve chvíli, kdy nás na to majitel upozorňuje. Omlouváme se a zatímce Miloš domočí, Eliška zabředává do rozhovoru, jak že je to s tou vodou. Takhle na pohled se nezdá, že by ji byl nadbytek. Jak Teichl tak Steyr jsou v bodě ústí do jezera takové neškodné mělké potůčky. Majitel nás ujišťuje, že to sjízdné je, takže hurá na druhej břeh, tam si Jirka dává další várku rohlíků, necháváme tam jedno auto a šup do Pichlu, kde začínáme sjezd Teichlu. Po pravé straně je naproti autobusové zastávce pěkný plac na zaparkování. Při pohledu na potůček z mostu Jirka opakuje svoji otázku ohledně přileb a neoprenů. Tentokrát mu tiše dávám zapravdu, protože asi 5 metrů široký čůrek, který se jeví tak, že budeme každých 10 metrů tahat přes mělčinu, nedává moc nadějí na zábavný sjezd. Ale už jsme tady, navíc každou chvíli očekáváme pověstného ochranáře, který nás bude chtít vykázat z řeky (My se ovšem nedáme a budeme mu před nosem mávat německy psanou vyhláškou stáhnutou z raft.cz o tom, že zákaz raftů se na dvoumístné nafukovací čluny nevztahuje) a proto rychle foukáme čluny, oblíkáme se (Jirka se nakonec neukázal jako konfekční vodák, nicméně svoji devět a půlku do těch osmičkovejch neoprenovejch střevíců přeci jen narval) a šup na vodu. Ochranář nakonec nepřišel, asi se mu v tom psím počasí nechtělo ven. Takže jedinou známkou problémů s rybáři jsou cedule se zákazem splutí. Vyjíždíme ve 12:00.

Obavy o hloubku se nakonec naštěstí ukázaly jako liché. Čistá voda mate, nakonec nedřeme vůbec, snad jen dvakrát za celou dobu jsme netrefili správnou stranu řeky a musíme loď dopravit pěšky do proudu. Za chvíli po startu se řeka ztrácí z luk a zařezává se do nádherných kaňonů a soutěsek snad hezčích než na Salze. Řeka fakt pěkná, vůbec nijak nebezpečná, na pár místech je potřeba manévrovat a míst, kde to žene na skálu a je možné potrénovat, je taky dost. Čili výborné místo na rozjetí. Podle kilometráže má 15 kilometrů a na 11.km je psaný jez Na ten jsme dorazili s překvapením až po hodině a třičtvrtě. Naštěstí se ukázalo, že kilometráž nás mátla a na soutok jsme dojeli za tři hodiny od vyplutí (v 15:00). Podle kilometráže je obvyklé místo pro výstup most asi kilometr před jezerem. Z vody je to poznat tak, že před tím mostem je na pravé straně taková zřícenina velkého kamenného domu. My jsem ale jeli až na soutok, kde nastal problém, jak dostat lodě k auto. Nakonec se ale dalo pěkně zastavit na místě na veřejném pozemku, odkud jsme lodě donesli až na parkoviště před kempem, kam se dá dojet autem. Po tom co Elišku přesvědčujeme, že moje auto by se nám ještě dnes mohlo hodit, pro něj vyrážíme do Pichlu, zatímco kluci balí lodě. Za chvíli jsme zpátky a protože Jirkovi nezabere celou hodinu sníst další várku rohlíků, tak můžeme zkusit ten Steyr. Ale hlavně se odvažujeme proto, že potkáváme (dnes první a poslední vodáky vůbec) partičku 4 Čechů, kteří ho právě sjeli a tvrdí, že to netrvá víc jak dvě hodiny. Navíc je málo vody, takže na seznámení s novou řekou je to ideální. Ze začátku nás přesvědčují, že to sami neumí, jsou skoro začátečníci a přesto se jim to nezdálo náročné. To dáme taky. Nicméně už cestou v pěti autem k Strombodingu moc milá pani dodává, že na jaře při tání ledů je to mnohem větší zábava, čímž zase našemu právě nabitému sebevědomí dává pořádně na frak a nadobro ho rozdupává po zastavení a asi 50 metrovém sestupu k vodopádu. Náš nový průvodce se nám sice snaží naznačit, kudy se kamenitým, značně schodovitým korytem prodrat, ale v obličejích Miloše a Elišky čtu, že dneska jsme dojeli a Jirka ty čluny nahoře fouká zbytečně.

Ve čtení tváří jsem stál vždycky za prd, takže po opětovném výstupu, rozloučení se s milou paní a dofoukání obou barak se vydáváme opět pod vodopád - tentokrát i s plnou výstrojí. Následuje krátká prohlídka toho, co by se stalo, kdybychom nasedli na špatném nasedacím místě. Na vodu sedáme v 16:30 a užíváme si rozdílného koryta než na Teichlu. Voda je definitivně rychlejší, zjara tu může být vyklopení opravdu zajímavé. Za okamžik dojíždíme k jezu, kde je voda přímo zarovnaná s hřebenem. Dřevěná skluzavka je úplně suchá, ale přesto se nám povede baraky sklouznout. Pod jezem (asi 200 metrů) není skoro žádná voda, a proto část k náhonu překonáváme pěšky řekou. Nejkrásnější úsek je asi kolem skaliska (zvaného autobus) trčícího uprostřed řeky, které je dobře vidět ze silnice. Je to ve spodní části a objíždí se vlevo.

Celá plavba trvá hodinu, takže v 17:30 jsme zpátky na našem starém dobrém parkovišti (je dobré nepřejet kamenné schody, které vyúsťují kousek před parkovištěm). Jen tak pro zábavu zkoušíme záchranu házečkou. No, moc jistoty mi to nepřidalo. Nechtěl bych se motat ve vracáku a chytat lano tak dlouho, jak jsem to dělal tentokrát. Poté, co strhávám Jirku za sebou do proudu, vstávám a jdu na břeh po svých. S Eliškou rychle pro auto, kluci zatím zabalí a pak už strašným deštěm a oblačností domu. Vlastně tak nějak mžilo celej den, ale na vodě to vůbec nevadilo. To na Vltavě si to nedovedu moc představit.

Neděle

Když už máme ty lodě a je tak hezké počasí, tak se ráno dohadujeme ještě na Malši a nemělo to chybu. Chytli jsme parádní vodu. Zrovna ten den se vodočet v Kaplici vyšplhal na 105cm a 20 kubíků a v Pořešíně dokonce na 150cm a 41 kubíků. Janě slibuju hezké povození, a tak tentokrát souhlasí, že pojede se mnou. Nelitovala. Jedno auto necháváme na mostě za Pořešínem a jedeme nejdříve do Nažidel, kde se dá sjet pěkně k řece a nechat auto před chalupama. Ale po obhlídce řeky, kde se to zrovna žene vrbama ohromným proudem, nikde žádná tišinka, asi 5 metrový koryto a jako varování hned pár metrů za nástupem leží strom přes celou šířku řeky, těsně nad vodou, přemlouvám ostatní, že to pojedeme ze Skoronic - stejně jako před 3 rokama s bráchou.

Voda je bezvadná. Není mi jasný, jak jsme to mohli na otevřené vertexce sjet. Vzpomínám, jak jsme furt museli vylévat. Vlny jsou snad jak na Steyru - minimálně určitě delší, asi ne tak vysoké. Myslím, že to všechny mile překvapilo. Nad Kaplicí je třeba si dát pozor na jeden zákeřnej malej jezík, za kterým byl tak 8 metrovej vracák. Bezmocně se tam točilo několik kmenů. Jinak všechny ostatní jezy jsme jeli. Opravdu nádhernej je úsek za Kaplicí. Fakt paráda. Oproti mému předpokladu, že to pojedeme tak hodinku, nám to celé až k mostu zabralo 3 hodiny. Doubkovi nestihli domluvený oběd, ale snad se to nějak spravilo. Za tohoto stavu opravdu báječná řeka. Ani nedokážu říct, jestli se mi líbilo víc to Rakousko nebo tohle.

Teichl Teichl Teichl Teichl Teichl Jez na Teichlu Jez na Teichlu Teichl Teichl Teichl Steyr, Stromboding Steyr, Stromboding Steyr, Stromboding Jirka na Steyru Záchrna na Steyru