06.07.2010 - 11.07.2010
Jana+Matouš, Jana+Vojta, Eliška+Miloš, Jirka, Honza+Simča, Pepík+Míša, EvaŠ+Nikolka, Martina+Honza, Bodík, Ihi+Marcela, Gabča+Věrka, Lukáš+Kačka, HonzaMl+Helenka, Kačka+Máca, Zasa+Jirka

Přípravy

Letos se celá voda jela pod přísným vedením mořského vlka Honzíka Mlnaříků. Jako správný instruktor vodácké půjčovny vydra.info nám již od samého počátku předhazoval nejvýhodnější nabídky a snažil se jinak již fádní sjezd řeky poněkud oživit. Což se mu, musím říct, dost povedlo. Snad i proto mu rád zapomenu všemožné snahy o přenesení domlouvání vody z mého fóra na fejsbůk. Zprvu velice vágní reakce účastníků zájezdu na informace o cenách lodí kombinované s placením kempů a noční projížďkou Krumlova na raftu či kajaku dokázal vzít pevně pod svou taktovku a když dokonce ráno před odjezdem vyslal do světa místo, kde budeme večer stanovat, mohli jsme s klidným srdcem vyrazit.

Úterý večer

S Janou máme o hlídání postaráno. Alespoň na několik dnů, a tak můžeme vyrazit spolu. Ovšem každá noc se počítá, proto já vyjíždím již v úterý večer vlakem a Janča nás dojede ve sředu ráno busem.

Po přestupu v Rybníku potkávám překvapeného Bodíka, který si myslel, že on jediný není hnída, která se dopraví na místo autem. V kempu už je pár lidí, termín jsme zvolili dobře. Ti, co jeli přes svátky, jsou už dávno dole. My se je ovšem budeme zítra prvním heroickým výkonem snažit opět dojet. Proč?

Po připomenutí jmen se ujišťujeme, že dřeva není nikdy dost, a proto vyrážíme pod vedením Bodíka do lesa. Za hranicí, kde už to ostatní vzdávají (a vědí proč), nacházíme konečně pár náletových bříz, takže dotáhnout je ty 3 kilometry zpět není žádný problém. Že jsou trochu vlhké vůbec nevadí, jelikož ohněm z té bedny nařezaných polen, co mezitím přivezl Honza Mlnaříků, je hravě usušíme. Honza T. nám to říkal ať nikam nechodíme.

Jak už jsem řekl, většina z nás má letos půjčené lodě, a tak asi proto má Honza Mnaříků pocit, že musí otevřít letošní zájezd úvodním slovem, k čemuž je všemi povzbuzován. No, jestli to bylo úvodní slovo nejpovedenější (já jsem se třeba vůbec nedozvěděl, kde se bude další den spát) není asi podstatné. Proviantu české armády jsme ochutnali, buřt z klacku do ohně shozený jsem nakonec snědl, i ta kytara si zazpívala. Takže po třech pivech do skla jsme se zaslouženě kolem druhé odebrali na lože. Vzhledem k tomu, že celý týden měly být nemravné vedra, byla v noci dost velká klendra. Nicméně, to bylo asi naposledy. Od půle středy jsme se nechutně upékali.

Středa

Ráno dojel zbytek lidí a už se od břehu odtrhávala první skupina nadšenců, co jela na jez rošťačit. Honza M. nevěděl jestli se má dřív topit v kajaku nebo oslňovat svými ladnými karvingovými oblouky ve šlajsně na prkně. Helenka se ukázala jako partnerka mladému sportovci více než rovnou. Jen já jsem opouštěl prkno středem šlajsny. Po asi neuvěřitelným dvou hodinách jsme se odhodlali k dalšímu splouvání. Po třech letech nás překvapilo minimálně dvojité zahuštění různými stánky a občerstveními. V podstatě to už vypadá tak, že kdo má pozemek alespoň částí přilehlý ke břehu toku, prodává o sto šest.

Na Herbertově zachraňujeme bezprozorně proplouvající loď dnem vzhůru - majitelé nikde. Až po přebrození řeky a odchytnutí lodě na sebe majitelé upoizorňují hlasitým, skoro až výhružhým, halekáním ze břehu: "Ještě to pádlo, co plave tááámhle!". Čas na malousvačinku a dál přes Rožmberk až do kempu, kde se Honza rozhodl utopit pár důvěřivých jedinců, kterým nalhal, že z kajaku o velikosti necek člověk vypadne velmi snadno; hlavou dolu člověk ani nezaregistuje, že vypadl. Jelita, způsobená marnou snahou a hlavně panickými pohyby dostat se za každou cenu z lodi, působila na ostatní na břehu odstrašujícím dojmem. Mohl jsem to tušit i ve chvíli, kdy jsem do kajaku nemohl ani naskoukat (za asistence asi tří lidí). Vylézt z něj ven, sám obrácený hlavou dolů, bylo nad moje síly.

Naštěstí zašlo slunce, a tak se Honza nedočkal žádných utopenců. Do Zátoně to ještě nějaká cesta je a naším tempem nám na partičku frisbee už moc světla nezbylo. Oheň byl opět tišší, Matouš měl dokonce problémy s hlasivkama, takže ani on to nezachránil.

Čtvrtek

Bodík už od půl sedmé hlásí, že za 15 minut se odjíždí. To bychom ale nestlihli zábavný koutke alá lanové centrum, Honza by se nám nepředstavil jako muž Rambo a nezazpívali bychom pár pěkných písniček. Ačkoli dnes před sebou velkou štreku nemáme, Janča neustále dumá o tom, jak se dostane dnes včas domu. Honza M. využívá svého vůdcovského postavení a v hospodě u Vikinga si na náš účet dává dobrou baštu. A my s ním. Do krumlovského kempu je to už jen chvilinka a Jana odjíždí s Pepou, který jede do Plzně za businessem do Plzně, domů. Po rozbití tábora se jde ještě pár jedinců pokusit o sebevraždu na kajaku. Naštěstí tentokrát Honza svému slibu dostál a zařizuje bezpečné kajaky, kterým pojem stabilita konečně něco říká a ze kterých se člověk vysmekne jedna radost. To dodává většině odvahu a zkouší i eskymáky.

Po opravdu parném dnu je každý dost unavený, a tak jakýsi trapný pokus o hru na blázny a stupido nepřináší valné výsledky.

Pátek

Ráno otevírá každý po svém. My nejzdlouhavější hrou na světě - BANG, u kteréžto jsem i s mou lehkou dislexií schopen přečíst třicet stránek normovaného textu A5. V poledne pak už všichni společně vyrážíme na kajako-kánoovou spanilou jízdou Krumlovem, kde se u každého jezu vyblbneme jako už dlouho předtím ne. Od pivovaru nejkratší cestou ke Dvoum Mariím, zdlábnout staročeskou baštu a zpátky do kempu odpočinout duši i tělu před večerním splutím na raftech. Už z raftů si naši točiči dělají reklamu a zvou celý Krumlov na náměstí. Celou show zahajují ukradeným květináčem z monitorovacího sloupku. Zbytek představení je ale parádní, a tak umělci utrží i nějakou tu korunu.

Sobota

V sobotu si děláme reparát při průjezdu Krumlovem, ani u Dvou Marií nezapomeneme pozdravit a už se necháváme unášet snad nejhezčím úsekem řeki až na plackárnu. Tam nás bohužel nevítají tak vroucně jako jindy, a tak jsme nuceni sjet na noc až na dívčák. Maty zakupuje hned celou basu piv a vzápětí ji prodává Honzovi dobrákovi, který ale nemá návrat jeho investice jasně zaručen. V noci se určitě něco děje, ale já odpodám brzy, protože musím jít ráno Janče naproti do Třísova, kam zvládne přijet vlakem.

Neděle

Neděle je už prakticky přesnou kopií předcházejících nádherných dnů. Za velmi klidného tempa a hřejivého slunce pomalu dorážíme k Rybům, kde se ještě hodinku zdržujeme a blbneme na jezu. Pak už jen vrácení lodí na Poslední šťaci a zpátky domů. Velký dík patří letos Honzovi Mlnaříků za jeho netradiční a poněkud akční pojetí Vltavy.